Článek
Manželé ženu nechali podle obžaloby nejméně od srpna 2024 bez patřičné pomoci, ač tato měla zlomený krček, žebra, obratle, rozedmu plic a další zranění. Měli ji také nechat ležet na zádech bez změny polohy, což u ní vyvolalo kožní infekci (proleženinu), která se šířila krevním řečištěm. Dne 10. listopadu žena zemřela, když bezprostřední příčinou smrti byl otok mozku způsobený právě zmíněnou proleženinou. „Ženu společně týrali,“ zdůraznil státní zástupce Jindřich Pazdera.
Obžalovaný, syn zemřelé, povoláním lékař, soužití s matkou označil za problematické. „Měla složitou povahu, neboť to v životě neměla jednoduché. Vymýšlela si třicet let různé věci. Byla například schopná sednout si na zem a počůrat se, aby podpořila, co říká. Několikrát na nás zavolala i policii. Když nedostala, co chtěla, často křičela, že ji chceme zabít. Stěžovala si i sousedům, že ji fyzicky napadáme. Náš vztah byl hledáním kompromisu,“ vykládal soudu.
V srpnu 2024 si s manželkou vzal maminku, která v té době žila v domově důchodců, domů. „Nechodila a my ji za tři týdny rozchodili. Až do konce září byla dobrá. Pak dostala covid. Vyléčila se, ale přestala chodit. Dne 7. listopadu ji postihla mozková příhoda. Byla však ve stabilizovaném stavu. Později se dusila a já ji resuscitoval. Od té doby se její zdravotní stav zhoršoval. My jsme se o ni pečlivě starali až do její smrti,“ konstatoval obžalovaný.
Proč matce nezavolali v kritických chvílích záchranku a nenechali ji převést do nemocnice, nedokázal soudu vysvětlit. „Lepší péči by tam neměla. Doma jsme pro ni udělali všechno, co jsme mohli,“ tvrdil. Na to, že žena měla zlomeniny, manželé, jak dále poznamenal, nepřišli. „Nic takového jsme nezaregistrovali. Žebra jsem jí ale mohl zlomit já při resuscitaci. Také se nám jednou sesunula na zem, když jsme ji umývali. To si také mohla něco zlomit,“ připustil. Přiznal také, že věděli o proleženině. „Řádně jsme ji ale ošetřovali. Neměla ji ve stavu, aby vzbuzovala vážné obavy,“ podotkl.
V podobném duchu vypovídala u soudu i jeho manželka. Potvrdila, že žena jim při provádění hygieny spadla. „Je mi líto, že se tak stalo. Byla to nešťastná náhoda, měla jsem ovšem být pozornější. Dělali jsme ale všechno, co potřebovala. Do nemocnice jsme ji dávat nechtěli. Doma jí bylo nejlépe. Neměla teplotu, nestěžovala si na bolest, nesténala, netrpěla. Nic zásadního jsme zkrátka nezjistili,“ uvedla.
Její vztah s tchýní nebyl ideální. „Nebyly jsme si rozhodně blízké. Někdy to s ní šlo, občas ale bývala hysterická,“ řekla také soudu.
