Článek
Dívka se z dlouhodobého psychického teroru zhroutila a trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Muž u soudu prohlásil svou vinu, když ale dostal čtyři roky vězení, otočil a začal vše zpochybňovat. Případ dovedl až k Ústavnímu soudu, kde rozvíjel myšlenky o tom, že je z uměleckého prostředí a všem muselo být jasné, že jeho výhrůžky jsou jen mystifikací.
Ze soudních rozhodnutí, které mají Novinky k dispozici, lze dovodit, že se případ odehrál v prostředí střední umělecké školy. Přesný věk či zaměření pachatele ale vzhledem k anonymizaci rozhodnutí nelze zjistit.
Senát se soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ale stížnost smetl ze stolu a vzkázal mu, že jeho argumenty překračují přinejmenším etické meze přijatelné obhajoby. Verdikt soud v těchto dnech zveřejnil ve své databázi.
Prohlásil vinu, ale pak to zpochybnil
Mladík své bývalé dívce, v tu dobu se připravující na zakončení střední školy, psal ohavné zprávy s tím, že má zbraně, popisoval různé způsoby, jak může on či některý z jeho mafiánských spolupracovníků dívku či její blízké zmrzačit. K tomu přidal i to, že má ve skříňce zbraň a vystřílí školu. Ostatně po další výhrůžce, kdy psal své spolužačce, že má nůž a pistoli, jej přímo ve škole zadrželi policisté.
Mladíkovi hrozilo za vydírání pět až dvanáct let. U českobudějovického soudu prohlásil po řádném poučení i po poradě se svým advokátem vinu, což znamená, že soud při jasné důkazní situaci neprovádí zdlouhavé dokazování.
Jenže když si vyslechl trest čtyř let vězení, v tu chvíli obrátil a začal, stejně jako jeho otec, který byl u soudu aktivní, vše zpochybňovat.
Když neuspěl s odvoláním ani dovoláním k Nejvyššímu soudu, obrátil se na Ústavní soud a namítal, že aplikace ustanovení trestního řádu o prohlášení viny ve skutečnosti porušuje jeho práva.
Přece jasná umělecká mystifikace
Podle něj také soudy nevzaly v potaz, že atmosféra uměleckých škol se odlišuje od ostatních středních škol.
„Poukazuje na způsoby vlastní prezentace a požadavky na komunikaci studentů těchto škol. V kontextu tohoto prostředí si musela poškozená být vědoma toho, že jeho jednání je mystifikací, a nemohla jej brát jakkoliv vážně,“ tvrdil ve stížností s tím, že jeho způsob komunikace je prostě odlišný od běžných lidí.
Soudkyně Zemanová ale připomněla, že mladík se svými nepodloženými úvahami staví v rozporu se všemi důkazy absurdně do pozice role oběti jakéhosi spiknutí.
„Za irelevantní je nutné považovat i námitky ohledně specifického prostředí, ve kterém se stěžovatel a poškozená pohybovali. Z jeho strany jde o pokračující bagatelizaci vlastního jednání, přičemž se odpovědnost za něj pokouší přenést na někoho nebo něco jiného,“ připomněl soud.
Trest uložený ještě pod hranicí zákonné sazby pak podle Ústavního soudu nelze považovat za nepřiměřeně přísný. Zemanová připomněla chování nejen mladíka, ale i jeho otce, u soudních jednání, které by dávalo jen malou záruku toho, že by se mohl napravit v domácím prostředí.
