Článek
Během vichřice v únoru 2022 odstraňovali dobrovolní hasiči z Tašovic na Karlovarsku popadané stromy poblíž Svatošských skal. Protože hrozilo nebezpečí jejich zranění pádem dalších stromů, rozhodl řídící důstojník profesionálních hasičů o ukončení zásahu. Po marných pokusech se s jednotkou spojit mobilním telefonem i vysílačkou poslal na místo velitel čety muže J. M., aby kolegy varoval a z místa je stáhl.
Ve tmě, dešti a silném větru ale J. M. přehlédl v okrajové části města padlý strom přes vozovku a služebním vozem Toyota Hilux do něj narazil. Při nehodě se zranil a způsobil škodu na autě čtvrt milionu korun. Karlovarský magistrát mu později ve správním řízení uložil pokutu 1500 korun s tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy povětrnostním podmínkám. Hasič se proti rozhodnutí bránil žalobou a uspěl.
Krajský soud v Plzni rozhodnutí úředníků doslova rozcupoval. Podle něj šlo o krajní nouzi a jednání řidiče, jehož spěch byl odůvodněn obavou o kolegy, tak nelze považovat za protiprávní.
„Správní orgán měl vycházet z toho, že dobrovolní hasiči byli ohroženi na životě. Jednání žalobce směřující k odvolání jejich nasazení tak lze vyhodnotit jako zásah vysoké důležitosti. Protože opakovaně nebylo možné se s jednotkou spojit, jevil se výjezd na místo s ohledem na okolnosti jako jediný možný účinný prostředek k jejich ochraně,“ stojí v rozsudku, který mají Novinky k dispozici.
Soudce Jan Šmakal v této souvislosti upozornil, že povinnost snášet nepřiměřené nebezpečí si lze možná dovodit z povahy profese hasiče. „Ale stěží to může paušálně a bezohledně převážit nad výslovně chráněným zájmem každého, tedy i hasiče, na ochraně života a zdraví, kterou zaručuje Základní listina práv a svobod. V souzeném případě šlo navíc o dobrovolné hasiče, kteří typicky svou činnost vykonávají mimo rámec svého běžného zaměstnání,“ vysvětlil Šmakal.
Riskoval, že nedobrzdí
Podle soudu byl zájem na ochraně života tašovických dobrovolných hasičů vysoký. „Bylo zapotřebí neodkladně zjistit okolnosti jejich zásahu a případně je odvelet z místa nebezpečí. Proto žalobce pospíchal na místo jejich zásahu a riskoval, že nebude schopen dobrzdit na vzdálenost svého rozhledu,“ uvádí dále rozsudek. Podle verdiktu žalobce porušil zákon o silničním provozu tím, že jel takovou rychlostí, že před spadlým stromem nezvládl zastavit a narazil do něj.
Druhým dechem ale soud konstatoval, že J. M. svým jednáním odvracel nebezpečí přímo hrozící jinému. „Tím splnil podmínky krajní nouze a skutek tedy nelze posoudit jako přestupek,“ uzavřel Šmakal.
