Chtěla se zabít. Zachránila ji podaná ruka i výmluvnost plzeňského strážníka

Tahle story s happy endem se odehrála za letní noci 16. června. Richard Čutek je jedním z plzeňských hrdinů, které před pár dny ocenila radnice západočeské metropole. „U městské policie jsem šestadvacet let, a tento případ patří mezi ty, na které člověk asi nikdy nezapomene. První, kdy jsem někomu skutečně rozmluvil sebevraždu,“ řekl Novinkám Čutek.

Bylo před jedenáctou večer, když na asi pětatřicetiletou ženu stojící na hraně běžně nepřístupného mostu upozornil strážníky náhodný svědek. „První hlídka tam byla do dvou minut, my dorazili krátce poté. S kolegou jsme se vyškrábali přes křoví nahoru. Žena stála uprostřed mostu, křečovitě se držela zábradlí a brečela,“ vzpomínal.

Strážník se zastavil na okraji mostu, deset patnáct metrů od ní. „Byla velmi rozrušená, neustále plakala, že je ve velmi tíživé životní situaci, že jí partner, s nímž je prý v jiném stavu, bije. A že jí jako nejlepší řešení připadá skončit se životem, že už nemá jiné východisko.“

Čutek u městské policie patří do týmu krizové pomoci, ale ta je primárně určená na podporu kolegů v problémech. Není profesionálním vyjednávačem, dovedl si ale poradit. „Asi nejvíce zabralo, že jsem s ní mluvil v poklidu, žádné násilné přesvědčování by nepomohlo,“ upozornil. „Zkusil jsem s ní navázat kontakt. Říkal jsem jí, že se věci dají řešit jiným způsobem než skokem z mostu.“

Co se v takové chvíli povídá? Že všechno bude dobré? „To ne. Člověk musí volit slova. Nemůže říkat, že všechno bude dobré, když neví, zda všechno bude dobré. Ale dají se nabízet řešení. Že jsou tady spolky, které pomáhají, organizace nabízející psychologickou pomoc, sociální služby,“ vysvětloval Čutek a dodal: „Řekl jsem jí, že se o tom můžeme v klidu pobavit. Ale že potřebuji, aby šla z mostu dolů.“

Sebevražedkyně dál svírala zábradlí. „Že má strach, že nechce. A že se pustí, jen když k ní přijdu a podám jí ruku. Tak jsem k ní pomalu došel, natáhl ruku. Okamžitě se mne chytla jako klíště.“ Dál už to bylo prozaické. „Odvedli jsme ji dolů, kde již čekala záchranka. Byla to Češka, pravděpodobně z nějaké ubytovny, ale nic víc o ní nevím,“ doplnil Čutek.

Celé to trvalo zhruba půl hodiny. „Kolega s červenou svítilnou jistil koleje, pro případ, že by jel vlak. A kdyby se tu ženu nepodařilo přesvědčit, asi bychom museli ulici pod mostem uzavřít a zavolat další složky integrovaného záchranného systému, včetně hasičů s plachtou,“ podotkl Čutek.

Nepřipadá si člověk při takovémto zásahu trochu jako ve filmu? „To ani ne. Sice byla letní noc, ale s nějakou romantikou to nemělo nic společného. Prostě musíte přijít a vyřešit danou situaci. Tak, aby to dopadlo dobře,“ poznamenal Richard Čutek. A po čtvrtstoletí v uniformě strážníků uzavřel: „Vždycky jsem chtěl tuhle práci dělat. A pořád mě naplňuje.“