Článek
Rozsudek není pravomocný, neboť obžalovaný se z úterního jednání omluvil a obhájkyně Markéta Ondřejková si ponechala lhůtu na možné podání odvolání. Státní zástupce Dušan Ondráček se práva odvolání vzdal. Muži hrozilo až deset let vězení.
„Soud rozhodl přesně podle mého návrhu, ať už se týká viny, tak trestu, proto nemám důvod se odvolávat,“ uvedl Ondráček a dodal, že výzvě jednoho z poškozených, aby soud upustil od vynesení trestu, lidsky rozumí, zákon ale takovou možnost nepřipouští.
Obžalovaný měl v letech 1977 a 1978 šikanovat dva vězně. V té době pracoval ve věznici v Žacléři jako příslušník vězeňské služby, tehdy Sboru nápravné výchovy. Jeho cílem bylo donutit oba muže, aby se vzdali své víry. Podle výpovědi obou poškozených docházelo ze strany obžalovaného k hrubému psychologickému nátlaku. Vyhrožoval jim i jejich rodinným příslušníkům uvězněním, zadržoval dopisy od manželek, šikanoval vězně také dlouhými výslechy. Kvůli nim neměli prostor na odpočinek a do práce na šachtě žacléřského černouhelného dolu odcházeli neodpočatí.
Odpusťte mu, žádal poškozený
Jak již zmínil státní zástupce, jeden z poškozených ústy svého zmocněnce požádal soud, aby obžalovaného uznal vinným, ale v souladu s křesťanským milosrdenstvím poté upustil od potrestání.
„Pan Kožíšek byl potrestán už tím, že se jeho rodina dozvěděla, co on sám by nejradši vymazal ze své mysli. Také se vyslovil, že nám věří, že bychom si to nevymysleli. Uznal, že se choval jako hovádko. Dal najevo určitý stupeň lítosti nad tím, že se skutek vůbec stal,“ tlumočil názor klienta zmocněnec poškozeného.
Třetí variantu rozhodnutí soudu navrhovala obhájkyně, podle níž jednání obžalovaného nezpůsobilo závažný následek. V takovém případě by totiž byl dnes skutek již promlčen.
Obhájkyně Ondřejková také připomenula, že u jejího mandanta došlo k určité změně. Zatímco v přípravném řízení odmítal jakoukoli vinu, po setkání a rozhovoru s oběma poškozenými během prvního dne soudního líčení u něho vyvolalo změnu. Připustil, že se skutek mohl stát a že on se zřejmě nechoval dobře.
„Byl v něm vnitřní konflikt. Na jednu stranu pro něj bylo nepřijatelné, že by se tak choval. Na druhou stranu mu přišlo mu divné, že by si tito lidé vše vymysleli. Do určité míry připustil, že to je pravda. V tu chvíli na něm byla vidět až určitá úleva,“ dodala obhájkyně.
První případ
Podle zmocněnce Lubomíra Müllera jde o první případ v Česku, kdy se příslušník tehdejšího Sboru nápravné výchovy dostal před soud za hrubý psychický nátlak vůči svědkům Jehovovým. Dokončit podobné kauzy je podle něho důležité, navíc, když soud tentokrát dospěl až do závěrečného rozhodnutí a uznal vinu obžalovaného.
„V mnoha jiných případech došlo k úmrtí obžalovaných dřív, než bylo rozhodnuto, případně vzhledem k věku trpěli demencí nebo byli jinak nemocní,“ dodal Lubomír Müller.
Iniciátorem Kožíškova stíhání byl Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
