Článek
Podle Lubomíra Müllera, právního zástupce jednoho z poškozených, jde o první proces v Česku, kdy je vězeňský vychovatel postaven před soud za hrubý psychický nátlak vůči této náboženské skupině.
Obžaloba podrobně popisuje šikanózní metody, které obžalovaný používal, a zmiňuje i to, že často svolával vězně „na velké setkání, kde Svědky Jehovovy jako celek různě ponižoval, urážel a tvrdil, že jsou nebezpeční pro režim“.
Obžalovaný se v přípravném řízení hájil, že v době jeho působení v žacléřské věznici tam vykonávalo trest asi 5 svědků Jehovových a on s nimi neměl problémy. Na nic dalšího si nevzpomíná. Podobně hovořil i v soudní síni.
„Je to padesát let. S těmi chlapci jsem se ale nyní asi dvacet minut bavil na chodbě. A musím přiznat, že některé věci se mi vybavily. Opravdu jsem si nic nepamatoval, ale oni by si nevymýšleli. Mluvili tak přirozeně. Postupně jsem ustupoval, ustupoval a musím přiznat, že tam něco bylo. Neměli důvod lhát, ale do té doby jsem sám sobě nevěřil, že bych to udělal. Proč by si vymýšleli, věřím jim,“ uvedl v úterý již starobní důchodce Bohuslav Kožíšek.
Ve věznici, tehdy zařízení nápravné péče, působil podle svých slov krátce od tří do šesti měsíců. Byla to jeho přestupní stanice do školy, kde si chtěl udělat maturitu. Pracoval jako referent režimu, později coby vychovatel.
„Mrzí mě to. Štve mě to. To že si to nepamatuju, i to, že jsem to dělal. Až jsem se zpotil jak jsem měl na sebe vztek. Poté, co jsem se s těmi chlapci bavil, jsem poznal, že jsem musel být takové hovádko,“ uvedl mimo jiné během své výpovědi u soudu bývalý vězeňský vychovatel.
Necítí vůči němu žádnou zášť
Jak shodně uvedli oba poškození, necítí vůči obžalovanému zášť. Nechtějí ani žádnou náhradu za nemateriální újmu. Šlo jim zejména o to, aby vyšla pravda najevo. Soudní řízení neiniciovali, to vzešlo ze strany Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Odmítli, že by se obžalovaný na nich dopouštěl fyzického násilí.
„Když jsme nastoupili do výkonu trestu, já za maření dohledu nad církvemi, druhý poškozený za odepření nástupu na vojenské cvičení, řekl nám: Mládenci, aby bylo jasno, já teď vyvinu takový nátlak, že buď odvoláte svou víru nebo spácháte sebevraždu,“ uvedl Zdeněk Dobeš a vysvětlil, že psychicky deptal neustálým nucením podepsat odvolání víry, výslechy v různou denní i noční dobu, i v čase odpočinu po těžké práci práce v dolech.
„Zadržoval také dopisy od manželek. Jednou říká, dopisy už přišly, ale jsou napsané tužkou. A to každý, kdo byl na vazbě, věděl, že tužkou se píší dopisy z vazby. Nějaký čas jsem proto žil v obavách, že je manželka ve vězení,“ pokračoval Zdeněk Dobeš.
Hra kočky s myší
„Na výkon trestu nerad vzpomínám. Nebylo to zrovna jednoduché. Používal různé metody aby nás ponížil. Vždy mi strčil papír, že se vzdám víry a nastoupím na vojenské cvičení. Když nepodepíšu, tak že hned po propuštění dostanu povolávací rozkaz,“ sdělil soudu druhý z poškozených Jaroslav Komárek, který byl odsouzen právě za nenastoupení na vojenské cvičení z důvodu víry.
„Různými způsoby nám ukazoval svou autoritu. Dokonce mi řekl, že si budeme hrát na kočku a myš a on že bude určovat, kdo bude kdo. Říkal jsem mu, že se pouští do přímého boje s mým Bohem. Na to mi řekl, Komárku, vy máte pouze možnost držet hubu,“ připomněl další nepříjemnou zkušenost z vězení poškozený.
Po výpovědích obžalovaného i obou poškozených odročila soudkyně hlavní líčení na 11. listopadu, aby si vyžádala lékařské zprávy o zdravotním stavu obžalovaného.
Bývalý vězeňský vychovatel a bývalý vězeň se potkali v soudní síni v Trutnově.
