Článek
Alkohol nepozná sklenici, jen množství
V Česku je rozšířené přesvědčení, že pivo a víno jsou „lehčí“ a méně škodlivé než panák slivovice nebo vodky. Ve všech těchto nápojích je ale stejný etanol, liší se jen jeho koncentrace a velikost porce. Pivo má běžně kolem 4,5 %, víno asi 12 % a lihoviny zhruba 40 procent alkoholu.
Tomu odpovídá i to, jak je pijeme. Pivo po půllitrech, víno po dvou deci a lihoviny po panácích o objemu 4 cl. Po přepočtu na čistý alkohol vyjde, že půllitr desítky obsahuje přibližně 16 gramů alkoholu, dvě deci vína zhruba 19 gramů a velký panák asi 13 gramů. Jedna typická sklenka vína tak obsahuje nejvíc alkoholu, následuje půllitr piva a až potom panák.
Množství alkoholu v běžných porcích jednotlivých alkoholických nápojů
Jedno pivo nebo dvě deci vína tedy mohou obsahovat podobné, nebo dokonce vyšší množství alkoholu než velký panák. Tělo přitom neřeší, z jaké sklenice alkohol přišel. Důležité je jen celkové množství etanolu.
Jeden alkohol, tři různé daně
Daňový systém ale nabízí úplně jiný obrázek. Za půllitr piva zaplatí spotřebitel na spotřební dani přibližně 1,60 koruny, za panák vodky kolem 6,25 koruny. U tichého vína je spotřební daň nulová, přestože v typické sklence obsahuje nejvíc alkoholu. V přepočtu na gram alkoholu jsou tak lihoviny zhruba čtyřikrát víc zdaněné než pivo, zatímco víno uniká zcela.
Stejný režim mají i některá perlivá vína, například oblíbené prosecco frizzante, na které zákon pohlíží jako na tiché víno a neplatí se z něj žádná spotřební daň.
Spotřební daň u jednotlivých alkoholických nápojů propočtena na běžnou porci
Na celkových číslech je rozdíl vidět ještě víc: lihoviny tvoří asi 28 procent spotřeby alkoholu v Česku, ale na výběru spotřební daně se podílejí zhruba 64 procenty. Pivo má zhruba poloviční podíl na spotřebě a jen třetinový podíl na dani.
Vyšší daň, nepatrný efekt
Od roku 2020 vzrostla sazba spotřební daně na lihoviny v souhrnu o více než 37 procent, zatímco inkaso daně se zvýšilo jen asi o devět procent. Podle odhadů více než 15 procent peněz, které by stát mohl na dani z lihovin vybrat, mizí v domácím pálení a nelegálním prodeji. To představuje zhruba 1,5 miliardy korun ročně.
„Když stát nastaví extrémní zátěž jen na jeden typ nápoje, lidé si cestu najdou. Výsledkem je, že poctiví výrobci a obchodníci ztrácejí a státní rozpočet nezíská tolik, kolik by mohl,“ říká Vladimír Darebník, výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin.
Ať už si o Vánocích zodpovědně a s rozumem připijete pivem, vínem, proseccem nebo slivovicí, vždy jde o stejný alkohol. Pokud chce stát pití regulovat a danit, měl by se dívat hlavně na množství alkoholu, ne na typ nápoje.