Článek
Za pověstnými sedmero horami a řekami, v zemi daleké a jakkoliv ne negramotné, tak rozhodně ne sečtělé, vládla kdysi dávno královna Veronika. Země to byla překrásná a plná chrabrých rytířů i cnostných dam, udatných válečnic a moudrých pánů, jak se dneska musí psát. Ale z mnoha Veroničiných nadaných poddaných se nenašel téměř nikdo, kdo by měl odvahu o všech těch krásách psát pro ostatní.
“Zabít draka je sranda na jedno odpoledne, ale napsat báseň pro dámu? Popsat krásu potůčků pod sedmou horou? Vždyť to je strašné práce! A dneska skoro nikdo nečte. A papír vyjde draze. A co když se mi budou smát?”
Královna byla nejen moudrá, ale i řádně prohnaná. Poslouchala služebné, a z okna kupce. Rozhodla se nakonec k činu: ,,Kdo chce a umí, ať píše! Prózu i poezii! Papír i inkoust dostanete v paláci! A kdo chce kaligrafa nebo malíře, má ho mít!”
Celé království propadlo psavé horečce a knihy těšily davy.
A pohádky Pointa? Koukněte na Pointa.cz