Článek
V normálních demokratických zemích je standardní, že ministr obrany zprostředkovává civilní kontrolu nad armádou tak, aby plnila zadání vlády. Navrhuje zákony, které určují legální rámec, v rámci kterého se vojáci pohybují a který jim zároveň umožňuje bránit zemi. Zajišťuje rozpočet, který umožní armádě plnit úkoly, které jí politici uloží. Komunikuje s veřejností o tom, co je nezbytné udělat pro přípravu země na bezpečnostní hrozby a v neposlední řadě ministr na tyto hrozby reaguje. V krajním případě i tak, že se souhlasem parlamentu vyšle na jeho podnět vláda vojáky do akce.
V demokratických zemích ministr vojákům skutečně nevelí ve smyslu vojenského velení a řízení. To nechává odborníkům. Zato však koordinuje opatření k obraně v rámci vlády, která odpovídá za obranu země a která k tomu přijímá opatření ve všech oblastech a působnostech.
Jana Černochová a Karel Řehka
Je smutné, že třicet let po pádu komunistického režimu stál v čele ministerstva obrany někdo, kdo nepochopil rozdíl mezi civilním řízením obrany a politickým velením armádě. Někdo, kdo dodnes ani nechápe rozdíl mezi zajišťováním obrany státu a velením armádě. Místo toho jsme tu měli experiment, kdy politik na základě extenzivního výkladu zákona zkoušel přímo velet armádě.
