Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Vylysalý samet

Československý samet z podzimu 1989 byl symbolem tehdejší doby. Všude se v satelitech SSSR, až na Rumunsko, změna obešla bez krveprolití, které je obvyklé na významných historických zlomech.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Československo se stalo symbolem ze dvou důvodů. Za prvé byl ústřední postavou československých událostí Václav Havel, který měl vynikající PR nejen na Západě, ale také v těch zemích, které se právě zbavily sovětského vlivu. Podobně charismatický byl i Lech Wałęsa, ale šlo o poněkud obhroublého dělníka, vedle něhož Havel, který rád veřejně přemítal o jsoucnu, dokonale naplnil roli gurua nové doby.

Osobně jsem se o tom přesvědčil v létě 1995, kdy jsem v USA pozoroval na zahradě letního domu Madeleine Albrightové vybranou společnost, v níž byla hostitelka, Barbra Streisandová a Zbigniew Brzezinski se zaujetím naslouchající Václavu Havlovi, jenž za živé gestikulace vyprávěl cosi transcendentního. Přitom Havlova angličtina byla velmi přibližná. Ještě někde mám z této události klasickou fotku (mobily nebyly).

Za druhé se mezinárodní mínění o české sametovosti upevnilo poté, co se Česko a Slovensko rozešly bez jediné kapky krve. Zvláště po zkušenostech s rozpadem SSSR a zejména Jugoslávie se to vnímalo jako respektuhodný zázrak a příklad hodný následování. Svět tehdy prostě toužil být sametový.

Uplynulo 36 let a pár měsíců. Kde je tehdejší samet ve světě? Vylysal. Místo něj se cení a vyrábí šmirglpapír. Tři velké země, Čína, Rusko a nejnověji USA, vyloučily ze svého slovníku (Čína vlastně je nikdy ve slovníku ani neměla) takové pojmy jako mezinárodní právo, rovnost států různé velikosti před společně přijatými pravidly soužití a nedotknutelnost uznaných hranic. Svět se houfně vrací do velmi starých dob, kdy platilo jen právo silnějšího a lidský život neznamenal nic v porovnání s přáním papalášů zachovat svou moc a výsady.

Blízko nás jsou společnosti, které to chápou a připravují se na nevyhnutelné. Stačí namířit pohled na Polsko, baltské státy, ale také na Finsko či Švédsko, a spatříte shodu politiků a obyvatelstva v tom, že je třeba zvyšovat vojenské rozpočty a připravovat se na ruskou agresi.

A co je v Česku? V Česku vládne vylysalý samet. Není překvapením, že tuto znehodnocenou látku úspěšně prodávají svým příznivcům strany současné vládní koalice, jejichž zájmem je co nejdéle udržet své podporovatele ve stavu myšlenkové beztíže.

Jenže ani potenciální zástupci českých demokratů neumí schovat samet do archivu a přiznat průšvih doma i ve světě. Přitom Jiří Dědeček už před drahně lety předvídavě zpíval: Nechme samet sametem, pánové a dámy, buďto s nima zametem, nebo oni s námi.

Související témata:

Výběr článků

Načítám