Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Učitel a burani

V sobotu oslavil 90. narozeniny pan Zdeněk Svěrák. Tvořil a tvoří v mnoha žánrech, ale úcta a přízeň, kterou k němu chová obrovské množství Čechů, přece jen podle mě vyvěrá z toho, že ho vnímá jako moudrého učitele.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Jak si představuji moudrého učitele? Není to světec. Není to bojovník za jedinou správnou věc, který se nezastaví před symbolickým, ale ani před skutečným házením Molotovových koktejlů na všechno a všechny, kteří se mu zdají být nehodni vznešené ideje, v jejímž jménu bojuje se světem. Je to hříšný člověk jako my ostatní. Má ale jednu cennou přednost.

Své hříchy nejen zpracoval a překonal, ale dokázal nevtíravě ukázat jiným, z čeho ty hříchy pramení a jak nazírat na jejich nositele. Kdo dokáže vstřebat poselství moudrého učitele, objeví nejen třísku v oku svého bratra, ale především trám ve vlastním oku. A když dá svůj trám pryč, může díky moudrému učiteli dál přemýšlet, proč je onen bratr, tedy spoluobčan tak zoufale vzdálen od dobroty i moudrosti.

Pan Svěrák na tuto otázku odpovídá celý tvůrčí život. Netepe. Nežhne krutou satirou. Jen přesvědčivě předvádí malého, slovy španělského filozofa Ortegy y Gasseta, davového člověka v jeho české mutaci. Ano, toho na první pohled neškodného tvora, pro kterého normálnost života spočívá v tom, že světla svítí, stěrače stírají, ostřikovače stříkají. A který si myslí, že „my jsme Slované, ale západní, západní, u nás žádná diktatura nemá živnou půdu, to je proti přirozenosti národa“. Připomenu, že tato slova pronáší Svěrákova postava v Obecné škole na prahu komunistické diktatury.

Cimrmanovský humor je pro mě vyjádřením inteligentního vidění světa, tím vonným olejem, který vznikl z mnoha staletí lisování všeho živého ve středoevropském prostoru obývaném Čechy. Ale pozor, tohoto vzácného oleje jsou jen kapky. Mnohem více se vyprodukovalo kašovité hmoty, která se usadí všude, kde dokáže najít skulinu.

Názorně se to předvedlo v den jubilea pana Svěráka. V každé kulturní společnosti je samozřejmé, že člověku s takovou společenskou vahou, jakou má, přejí k tak významnému výročí představitelé státu. Co se stalo v současném Česku?

Srdečné gratulace a osobní návštěva na oslavách přišla v ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud, od prezidenta Petra Pavla. Mlčení se dostavilo od premiéra a od ministra kultury.

Dva posledně jmenovaní jsou představitelé zmíněné kašovité hmoty. Ve třídě, kde sedí vedle sebe debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček, jsou to ti dva blbečci vedle sebe.

A dva burani.

Výběr článků

Načítám