Očima Saši Mitrofanova: Stařecká provokace, užvaněný šašo a normální člověk

Sólo prezidenta republiky nepřekvapilo. Naplnil naděje diváků. Poplival hlavního spojence Česka, Spojené státy americké. Zastal se jednoho z hlavních nepřátel demokracie ve světě, Čínské lidové republiky. Otřel se o vdovu Jaroslava Kubery, protože si patrně myslel, že mu to nevrátí. 

Opět se předvedl jako pomstychtivá bytost, když prohlásil, že nebude zvát druhého nejvyššího ústavního činitele, úspěšného předsedu Senátu Miloše Vystrčila, na setkání této čtyřčlenné skupiny, protože Vystrčilova cesta na Tchaj-wan prý byla „klukovská provokace“.

Prostě Miloš Zeman, jak ho léta známe. Soudem uznaný lhář a to opakovaně. Nepřekvapilo, že Vystrčil ihned řekl, že včera zalhal Zeman přinejmenším třikrát. Hulvátské chování vůči ženám u něj rovněž není nic objevného. Už před patnácti lety mu Petra Buzková, která tehdy byla terčem jeho útoků, přímo z tribuny sjezdu ČSSD řekla, že se chová jako prase. V tomto směru se nezměnil.

Nic nového už přinést neumí. Tak aspoň zkusil stařeckou provokaci.

Pak nastoupil premiér. Výkonem vyvolal v paměti reklamní slogan I muži mají své dny. Zaútočil na Vystrčila trojicí předem připravených PR vstupů: 1. „Senát není pojistka demokracie, oni jsou opozice.“ 2. „Vlastně on a ODS má to heslo nebo ten znak, má tam toho ptáka, takže on vlastně kálí do našeho hnízda, do hnízda, které se jmenuje Česká republika.“

3. Václav Havel „na ten Tchaj-wan jako prezident nešel“.

Tím zas vyvolal v paměti název filmu Ještě větší blbec, než jsme doufali.

Následně zdůvodnil svou předchozí kritiku na Vystrčilovou adresu, že nemluví anglicky, bezvadnou větou: „Pan předseda nemluví žádný cizí jazyk.“ V dokazování, jak sám neumí česky, pokračoval až do konce pořadu a ještě přidal cosi s příšernou anglickou výslovností. Zároveň se choval jako komunistická karikatura buržousta, protože pořád vykřikoval: „Byznys, byznys!“ Prachy mu byly nade vše, i nad principy svobody a demokracie.

Tak to zas byl užvaněný šašo.

Miloš Vystrčil měl výhodnou pozici. Tito dva ústavní exoti byli tak nejapní, že stačilo se chovat normálně a člověk vypadal dobře. Předseda Senátu to naplnil, udělal však i něco navíc. Nebál se v naprostém klidu říci lháři, že je lhář, a primitivovi, že je primitiv. A že to shodou okolností byli prezident a premiér...

Jak že se to zpívá v té písničce? Jaký si to uděláš, takový to máš.