Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Četné výrazy odporu vůči ruským barbarům ukázaly, že mezi námi je stále značné množství lidí v pravém slova smyslu. Tedy těch, kteří mají jasnou představu, kdo je v této věci agresor, kdo je oběť a na čí straně chtějí být jako občané svobodného českého státu.
Další kategorii tvořili rozumbradové, nebo, jak jim říkám, toxičtí mudrlanti. Jejich zbraní byl trik, který má název whataboutismus. Je to slovo odvozené od anglického what about?, čili, volně přeloženo, a co takhle? Příklad: vy povíte, že Rusové zabili nebo zranili na tisíce ukrajinských dětí. Toxický mudrlant vám okamžitě vmete: „A co takhle Amíci, když vraždili nevinné malé Indiánky?“
Pokud se vám zdá tento příměr přitažený za vlasy, mohu vás ujistit, že přesně v této podobě se vyskytl v reakcích na můj článek. Samozřejmě vedle méně exotických, ale ve stejném duchu vykonstruovaných projevů odmítnutí faktu, že Rusové vraždí a zraňují ukrajinské děti a že většině populace Ruské federace to zpravidla nestojí za povšimnutí, ne-li se stává důvodem pro vyjádření radosti a povzbuzení k dalším vraždám.
Pak se v reakcích na komentář jako obvykle zjevila bojůvka opakovačů ruské propagandy, u nichž je nemožné rozpoznat, zdali pracují na trollí farmě v Petrohradu za plat, anebo jsou-li prostými českými rozsévači nenávisti zadarmo. Obzvláště čilí šikulové se dostali až ke schvalování ruského vraždění na Ukrajině.
S tou kategorií spoluobčanů, pro něž použil přiléhavé označení plukovník Otakar Foltýn, je vše tak jasné, že to jasnější být nemůže. Nemá smysl se těmito jedinci zabývat. Mně ale jde o váhající. Ano, i takoví se vyskytli nejen pod zmíněným komentářem, ale pokaždé, když píši o současném Rusku. Prostě odmítají uvěřit, že Rusko a Rusové jsou takoví, jak to dokládají četná fakta.
Je to stav, který psychologie označuje za kognitivní disonanci. Jde o nepříjemný stav vnitřního napětí a nesouladu. Člověk pociťuje rozpor mezi dvěma či více přesvědčeními, názory nebo postoji. Proto se podvědomě snaží své chování omluvit nebo si racionalizuje situaci, aby byla pro něj psychicky únosná.
Příklady: „Já se řídím zdravým selským rozumem a ten mi říká, že není možné, aby Rusko a Rusové takhle postupovali.“; „Tohle všechno je ukrajinská propaganda!“
Tyto postoje jsou založeny na naprosté neznalosti ruských poměrů, kde platí v první řadě násilí v různých podobách a hlavní emocí je strach. Ale je zřejmé, že takové spoluobčany dokáže přesvědčit pouze ruský dron ničící jejich obydlí či ruský voják znásilňující jejich ženy či dcery.
Právě s tím, že jiné země včetně Česka se mohou stát další Ukrajinou kvůli těmto chytrákům, Kreml dlouhodobě počítá.
