Článek
Je to první hlava státu po 17. listopadu 1989, která ve svém veřejném projevu vyzvala spoluobčany k realismu. Předtím zněly z Pražského hradu filozofické úvahy, narcisistické požadavky na zrcadlo dějin, aby povědělo, kdo je tady nejchytřejší, či obyčejné sprosťárny.
Stanislavskij říkal, že herec nesmí milovat sebe v roli, ale roli v sobě. Prezident může mít rád sebe na Hradě, ale také se může snažit o naplnění role hlavy státu. Po dvou prezidentech, kteří milovali sebe neskonale více než svou ústavní roli, je Petr Pavel příkladem, jak může člověk usilovat o službu nikoli sobě, ale veřejnosti.
Co je ale dnes realismus?
Odpovědi se různí, jak jsou různí jedinci, kterým je tato otázka položena. Kůň s klapkami na očích rozhodně vidí méně než člověk, který se nebojí rozhlédnout, protože nemá strach, že uvidí bubáky.
Nejde o to, že by tam bubáci nebyli. Jsou tam. Realista je vnímá. Koneckonců kápa bubáků seděla v první řadě při prezidentově projevu a dávala všemožně najevo, jak je jim ta postava u mikrofonu odporná.
Jenže samotné tyto figury dlouhodobým úsilím přispěly ke stavu, kdy hluboký odpor cítí nezanedbatelná část veřejnosti právě k nim. Táž část veřejnosti stojí za prezidentem.
Důvod je jednoduchý. Lidé, kteří pozorně poslouchali prezidentova slova, jsou zvyklí přemýšlet. Používají nejen první, ale i druhou signální soustavu. Jsou na míle vzdálení vidění světa, v němž je vůdce tak dokonalý, že jeho moudrost je nad jejich chápání. A jsou znepokojení stavem věcí doma a ve světě.
„Přehlížíme nebo nechceme vidět zřetelné signály krizí, které mohou nastat. Čím jsou ty krize zřetelnější a nebezpečnější, tím více jako bychom se jim báli uvěřit. A naopak doufáme, že nás nakonec nějak minou a že stejně jako v pohádkách i ve skutečnosti nějakým řízením osudu všechno dobře dopadne,“ řekl Petr Pavel.
Jaké jsou hlavní krize a kdo je prohlubuje? Nepřímá odpověď na tuto otázku v projevu rovněž zazněla.
Základním rizikem je válečný konflikt v Evropě řízený Ruskem, ať v podobě sabotáží a informační války, nebo v přímé vojenské konfrontaci. Doma to vede vláda k ekonomickému krachu země, kašle na ekologii a šíří buranskou aroganci ve společenském ovzduší. A nádavkem cíleně oslabuje obranyschopnost země, čímž nahrává Rusku.
Jak se má v takové situaci chovat odpovědný člověk? Lidé s funkční druhou signální soustavou na to určitě přijdou.