Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Obvinění vypadá absurdně vůči člověku, jehož odpor ke drogám je veřejně znám. Navíc se stačí podívat na oficiální ruské policejní seriály v televizi. Ukazuje se v nich bez servítků, jak ruští policisté s sebou nosí sáčky s drogami, aby zatkli občany, kteří se jim znelíbí, poté, co jim tyto drogy podstrčí.
Co ale provedl Kyněv? Vždyť odmítl emigrovat a naopak dštil na ruské odpůrce režimu v exilu oheň a síru, ačkoli ho samotného režim v únoru 2026 ocejchoval jako zahraničního agenta za údajně nepravdivé informace o moci a volebním systému.
V Rusku zůstal a veřejně rozebral volby do Státní dumy ve dnech 18. až 20. září. Jenže rozebral je včetně falšování výsledků. Právě tady byl zakopaný pes.
Kyněva při zadržení těžce zbili. Byly mu diagnostikovány dvě zlomeniny holenní kosti. Stav je podle lékařských informací středně těžký. Byl umístěn do nemocnice při vazební věznici. Ruské lidskoprávní zdroje označily zranění za výsledek mučení.
Dne 29. září známá ruská politoložka Jekatěrina Šulmanová, nyní v exilu, uvedla, že zlomení nohy i mučení elektrickým proudem použili příslušníci FSB, aby Kyněva přinutili k přiznání z vlastizrady. Politolog mučení nepodlehl.
Moskevská vězeňská správa oznámila prověrku. Oficiální komentář vyšetřovatelů chybí. Stav ke dni 1. října byl takový, že Kyněv zůstával ve vazbě a vinu neuznal.
Proč se mi jeví tento případ jako důležitý milník na cestě transformace Putinova režimu od autoritářství k nejbrutálnější formě totality? Cynik by namítl, že Kyněva přece na místě nezabili jako Borise Němcova nebo Alexeje Navalného, jenom mu nohu zlomili na dvou místech.
Pokusím se vysvětlit rozdíl. Němcov, natož Navalnyj, byli přímými odpůrci Putinova vládnutí. Oba aspirovali na nejvyšší postavení v zemi a vedli proti Putinovi politický boj. Kyněv se ale ze všech sil snažil zůstat jenom nezávislým pozorovatelem, neškodným intelektuálem, který se dokonce nerozpakuje veřejně proklínat Putinovy odpůrce v exilu.
Dopadl i přes tyto pokusy bídně. Režim dal najevo, že od nynějška musí každý už jen velebit Vůdce.
Jde o návrat ke stalinským praktikám nepodložených obvinění. Například v kauze Tuchačevskij (červen 1937) bylo osm vysokých velitelů obviněno z předání sovětského operačního plánu wehrmachtu a z vojenského spiknutí financovaného Německem. Téhož dne byli popraveni.
V roce 1957 bylo řízení zastaveno pro absenci skutkové podstaty trestného činu. Jenže nový rok 1957 je v současném Rusku v nedohlednu.
