Článek
Miloš Zeman se držel tradice, která byla ve Švejkovi vyjádřena slovy: „Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku!“ Koudelkovi a jeho podřízeným vynadal do čučkařů. Přitom byli vůči státu tak korektní, že žádný materiál o propojení jeho hlavy s ruským či čínským zadkem nikdy neunikl.
Michal Koudelka po jmenování generálem poskytl rozhovor Českému rozhlasu. Když jsem ho poslouchal, říkal jsem si, jak musí být těžké vědět něco dříve a lépe než zbytek společnosti a nemít možnost to říci naplno.
Osobně považuji za přínos BIS pod Koudelkovým vedením i za časů kremelského člověka na Hradě, že vytrvale dávala do veřejné části svých výročních zpráv tolik informací, že nemohlo být pochyb, kdo je nepřítelem České republiky.
Situace pracovníků tajné služby je specifická. Disponují informacemi, které zaručeně nastartují přehodnocování vztahu k zemím a veřejným činitelům, ale nesmí je říci v plném rozsahu.
Existuje i jiná varianta, kdy část informací utajená není, jenže o ni není zájem nebo k nim panuje nedůvěra anebo je příjemce informací tak silně vázán na letitou představu, kterou o věci měl, že mu přehodnocování působí bolest.
To se stalo ve čtvrtek dopoledne na besedě, kterou uspořádal Památník ticha v Praze k válce Ruska proti Ukrajině a k situaci v těchto zemích nyní a v blízké budoucnosti. Paní z publika polemizovala s panelisty, protože jí přišlo jako totalitní přístup „házet všechny Rusy do jednoho pytle“.
Detaily mohou zájemci zjistit na videu pod odkazem. Pro mě byl příspěvek té paní zajímavý tím, že měla utkvělou představu, že Rusko jako stát, jako většinová mentalita nemůže být Evropě civilizačně cizí. Pro ni to nebylo složité odvodit z faktu, že osobně zná mezi Rusy v Česku i Rusku dobré lidi.
Trvá dlouho než se fakta, která jsou nejdřív známa jen hrstce odborníků, stanou obecně sdíleným názorem. BIS pod Koudelkou pro pochopení, čím Rusko ve skutečnosti je, sehrála významnou roli. Zvěrstva páchaná ruskou věrchuškou a ruskými vojáky na Ukrajině otevřela v Česku oči mnoha dalším.
On se svět stal obecně jiným, než ho byla spousta lidí zvyklá vidět. A bourání šablon bolí. Když se mu ale člověk brání, může dříve nebo později skončit pod ruskou či sovětskou vlajkou na Václaváku.