Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Pošťácká pohádka listonoše Andreje

Když dnes nebo zítra nebo v následujících dnech půjdu do své poštovní schránky, tak tam najdu dopis. Andrej Babiš oznámil, že rozeslal národu soupis úspěchů své vlády. V dopise bude určitě mnoho čísel a grafů.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

zveřejnil upoutávku. A to bych rád věděl: když mohou být pohádky o všelijakých jiných lidských řemeslech a povoláních, jako o králích a princích a loupežnících, pastýřích a rytířích a černokněžnících a obrech a drvoštěpech a vodnících, proč by nemohla být také jednou pohádka o premiérovi?

Jistěže není předchozí věta z mé hlavy. Jsem v ní pouze pozměnil poslední slovo, protože to nebude o panu Kolbabovi, nýbrž o panu Andrejovi. Vždyť takový Úřad vlády, to je skoro jako zakleté místo; máte tam samé nápisy, že „žvanírna je zakázána“ a „opozici s sebou bráti je zakázáno“ a mnoho jiných varovných tabulek – říkám vám, tolik vyhlášek a zapovědí nemají ve svých úřadovnách ani čarodějníci, ani draci.

Jednou usnul pan Andrej ve své pracovně na úřadu. Mohlo být k půlnoci, když ho probudil takový šramot, jako když myši ťápou po podlaze. Heleme, řekl si pan Andrej, máme tu myši; měla by se na ně políčit past. A když se tak kouká po těch myších, vidí, že to nejsou žádné myši, ale Faltýnek s Nacherem.

„Tady je dopis do města Bambolimbonandy v Království kanibálském,“ ozval se Faltýnek. „Kde to je?“

„To je via Benešov,“ řekl Nacher. „Připiš tam, kolego, Království kanibálské, stanice dráhy Dolní Trebizon, poslední pošta Kočičí Hrádek. Leteckou poštou. Tak a jsme hotovi.“

Dál už to znáte. Začali hrát karty a Faltýnek s Nacherem Andrejovi vysvětlovali, co je naučil Prchal. „Nejnižší karta,“ vykládal Faltýnek, „takzvaná sedmička neboli minelka, to jsou takové ty dopisy, ve kterých si lidi něco nalhávají a předstírají.“

„Druhá nejnižší karta je osmička,“ pokračoval Nacher, „a to jsou takové dopisy, co lidi píší jenom z musu a povinnosti.“

„Třetí nízká karta je devítka,“ děl nato Havlíček, který se přidružil, avšak honem nevěděl, který ze dvou vlastně je, „a to jsou dopisy, co si lidé píší jenom ze zdvořilosti.“

Andrej by rád poslouchal i dále, ale trhl sebou a probudil se. Seděl ve své pracovně a hlavu měl na stole. „Pravda a láska!“ vyhrkl hořce. „Ať jdou do p...e, já říkám, že bude líp!“ Začal psát dopis k národu, že líp už je, ale pamatoval si jen tu sedmičku a osmičku a devítku.

Tak až půjdeme do poštovní schránky, zjistíme, jaká pohádka se z toho vyklubala.

Reklama

Výběr článků

Načítám