Článek
Nešel jsem do Slovníku cizích slov náhodou. Mám dvojí pracovní agendu. Jednak se zabývám českou politikou a jednak ruskou státní agresivitou, která je hrozbou pro Česko.
V ruském městě Penza v minulých dnech pořádali okupanti rejdy, kdy na ulicích, v obchodech, před obydlími a jinde chytali muže, odváželi je na služebnu a tam mlátili, ať „dobrovolně“ podepíšou papír, podle kterého pojedou na Ukrajinu a umřou za vlast.
Jsou o tom nejen psaná svědectví, ale také videa, z nichž nejdramatičtější zachycuje ženy těchto nešťastníků, které svými těly brání odjezdu mikrobusu s údajnými dobrovolníky.
Samozřejmě vím, že vojáci a policisté, kteří zacházeli s chycenými muži jako s méněcenným kanónenfutrem, byli stejnými ruskými občany jako jejich oběti. Ale sedí na to ona poznámka „obvykle cizího území“.
Ta část ruské společnosti, s jejíž pomocí uchvátili bolševici v roce 1917 moc, pak ji udrželi a předali svým současným dědicům, virtuálně a fyzicky okupovala cizí území, které jim nikdy nemělo patřit a na kterém žili myslící lidé. Ty pak vyhnali, zavraždili, nebo zatkli či přinutili válčit.
To byla okupace hrubě mletá.
V Československu to po roce 1948 rovněž začínalo v podobně hrubé formě. Uranové doly pro třídně nevhodné a sociálně cizí, justiční vraždy, sebrání majetku, řádění nevzdělaných, avšak stranicky správných jedinců.
Odporné pomníčky se tu tyčily dlouho po konci stalinismu a okupační krev se přelévala od otců k synům. Mladý Grebeníček sice už nebyl tak upřímný jako starý Grebeníček a mladý Ondráček už neříkal nahlas, že Prahu, to hnízdo moc chytrých, měli oplotit a nechat vychcípat. Ale oba byli přesvědčení komunisté.
Pak se to zmírnilo. Normalizace byla ke konci spíše polohrubá.
Po říjnu 2025 prožívá česká společnost jinou fázi. Po svobodných a demokratických volbách z nějakého důvodu od různých účastníků debat pod mýma Očima stále častěji čtu větu, že „Áda svoje volby vyhrál taky demokraticky“.
Mezitím Babišova vláda se chová jako na okupovaném území, okatě a demonstrativně posílá na ministerstva nedouky se správnou stranickou knížkou, oslabuje obranyschopnost země ve prospěch potenciálního agresora, ruší zavedené státní agendy a dělá první poslední, aby omezila svobodu médií.
Je to samozřejmě okupace, v porovnání s předchozími dobami jemně mletá. Pro tu jemnost spoustě spoluobčanů ještě nedošlo, že žijí v zemi, kterou vláda strká k oknu, aby z něho vypadli všichni schopní.
Jak to teď dělají okupanti s těmi, na které zaklekli v Rusku.
