Článek
V kinech, natož v televizi se nesměly promítat mnohé snímky nejen ze Západu, ale také od domácích autorů, protože tito tvůrci buď emigrovali, anebo jejich vidění světa kočím, služkám a odpadlíkům nepřišlo lidové.
Vrcholem, od něhož se všechno odvíjelo, byla role hlavního cenzora, kterou koncem 40. a začátkem 50. let vzal na sebe známý cinefil a na vedlejšák vůdce světového proletariátu a masový vrah Josef Stalin. Na jeho příkaz se sovětská výroba filmů maximálně omezila, ven šlo nejvíce 20 a nejméně 9 snímků (v roce 1951). Každý kus Stalin kontroloval a (ne)povoloval.
Další roky komunistického vládnutí byly pokračováním v tomto schématu. Jen se těch cenzorů a tzv. ideologických pracovníků urodilo nesrovnatelně více. Svobodná tvorba neexistovala.
Speciální lidé sledovali nejen domácí autorky a autory včetně jejich soukromého života, ale také západní tvůrce, aby včas nahlásili, že ten a ten se dopustil pochybného výroku o naší socialistické skutečnosti. Znamenalo to, že se vydání jeho knížek nebo promítání jeho filmů musí s okamžitou platností v naší socialistické vlasti zastavit a musí se uveřejnit příslušný článek o tom, že zradil věc dělnické třídy, družstevního rolnictva a pracující inteligence.
Společnost, která byla vydána napospas kočím, služkám a odpadlíkům, smrděla jako žumpa v letním odpoledni.
Po listopadu 1989 se intenzivně větralo. Jenže kočí, služky a odpadlíci nikam nezmizeli, jen z nich vyrašily nové, mladší ratolesti. Počkaly si na svou dobu a od loňska mají v Česku svou vládu. Ta v sobě dokonce má nefalšované normalizační soudruhy. Ministra kultury dělá postava, která jako kdyby vypadla z Lynchova filmu Eraserhead a má stejně jako premiér aktivní totalitní minulost.
Teď se tyto dvě kreatury veřejně přetahují o to, jestli smí být v České televizi soutěž StarDance. Jsou to nové hrátky starých soudruhů.
Dvaatřicet let jsem prožil v systému, kde každý debil se stranickou legitimací považoval za svoje právo mluvit mně a ostatním do toho, co mám číst, na co se mám dívat, jak se mám oblíkat a jak dlouhé vlasy mám mít, kam smím jet a kam jet nesmím…
Nevidím jediný důvod, proč bych to měl tolerovat dnešní havěti.