Článek
Slyší totiž nás pamětníky, že se normalizace vrací. Chápeme, že nám nemusí věřit. Tato zkušenost je nepřenosná. Hubu si musí rozbít každý sám.
Vzpomínám, jak to bylo. V jeho věku jsem přirozeně neznal nic jiného než normalizaci. Zato bylo dost času na prostudování jejích kořenů a také její věčné základny. Mně pomáhali velcí spisovatelé, kteří na to přirozeně přišli dříve než já ve svém mladém věku.
Jeden z nejmoudřejších lidí 20. a 21. století Boris Strugackij napsal: „Desatero Mojžíšových přikázání není určeno pro Homo sapiens. Je to smutné, neboť to předpovídá staletí nemravnosti. Ale tato přikázání nejsou přítomna v našem genotypu. Znamená to, že chlupatá opice, která sedí v nás, vždy bude mít sklony k vraždění, krádežím, smilstvu… Ta naše opičí uchvácenost drobnostmi, ty záchvaty opičí nenávisti vůči cizákům a čistě opičí zvyk podlehnout sice jen jednomu vůdci, ale zato vždycky…“
Vědecký pohled také existoval, jen za normalizace nebyl přístupný. Požádal jsem o shrnutí Gemini. Tady je.
„Hannah Arendtová, jedna z nejvlivnějších politických myslitelek 20. století, rozlišuje ve svém stěžejním díle Původ totalitarismu (1951) zásadní rozdíl mezi ,lidem’ a ,lůzou’. Pro Arendtovou není lůza synonymem pro chudé nebo dělnickou třídu, ale jde o specifický sociální a politický fenomén, který hraje klíčovou roli při vzniku totalitních hnutí.
Arendtová definuje lůzu prostřednictvím několika klíčových znaků:
Odpad všech tříd: Lůza není sociální třída v tradičním smyslu (jako proletariát nebo buržoazie). Je to ,zbytek’ nebo ,výměšek’ všech společenských tříd. Obsahuje deklasované prvky z řad aristokracie, měšťanstva i dělnictva, které ztratily své místo ve struktuře společnosti.
Protože se tito jednotlivci cítí být vyloučeni z oficiálního společenského a politického systému, chovají k němu hlubokou zášť. Lůza nenávidí instituce, pravidla a ,slušnou společnost’.
Lůza se neorganizuje na základě vlastních zájmů, ale hledá někoho, kdo by jí dal identitu. Snadno se podřizuje charismatickým vůdcům, kteří slibují zničení stávajícího řádu.
Pro lůzu je typický cynismus a zároveň slepá víra v konspirační teorie. Nevěří faktům, ale věří v ,systém’, který vše vysvětluje.
Arendtová zdůrazňuje, že lůza je de facto karikaturou lidu.“
Lůza je nesmrtelná, ale nejvíce útočí ve zlomových dobách, jako je ta dnešní. Martin a jeho generace si budou muset život s vládou lůzy vychutnat do mrtě.
Ale my starší také. Než odejdeme.