Očima Saši Mitrofanova: Křižovatka pro Babiše a pro společnost

Babiš, Babiš, všude Babiš. Odpoledne ve Sněmovně, večer na Václavském náměstí v Praze se bude probírat situace muže, který vzkázal: „Nikdy neodstoupím, nikdy! Nech si to všichni zapamatují!“ Slovo dělá muže. Sice u Babiše lze vystopovat nejeden opačný případ, ale tohle zřejmě myslí upřímně.

Zároveň nemá důvod pochybovat, zda jeho Čau lidi! ztratilo kouzelnou sílu. Stále ho v průzkumech a ve volbách podporuje mnohem více občanů než jeho konkurenty. Nikdo těmto lidem nedokáže, že král je nahý. Vždyť nevidí nic jiného než image v médiích, případně pak v reálu usměvavého strýce, který se rád vyfotí s kýmkoli. I se skauty, kteří ho napálí výkřikem „Estébé!“ místo „Sýýýr!“

Navíc se chlubí, že je jazykově vybaven pro práci na nejvyšší úrovni. Včera jsem si to chtěl ověřit. Povedlo se. Na slavnostní recepci britské ambasády u příležitosti královniných narozenin nejdříve promluvil velvyslanec Nick Archer, který hovořil spatra, i česky. Andrej Babiš zas pronesl čtený projev v angličtině.

Začal vtipnou improvizací, když Archerovi řekl, že mluví česky líp než on sám. Pak už jen četl. A přítomní s překvapením zjistili, že oslavenkyně je sice Elizabeth II, ale že to „II“ se vyslovuje, alespoň v podání jazykově vybaveného premiéra, nikoli jako „the second“, ale jako „two“. Archer na závěr svého projevu zvedl číši na zdraví českého prezidenta a českého národa. Babiš přípitek v papírech neměl, a tak na zdraví královny, kvůli níž se to všechno pořádalo, zapomněl. Hned se mi vybavilo kosmické téma zde.

Křižovatka, na které je dnes Babiš i společnost, je zřetelná. Jasné je i rozvrstvení. Babiše podporují stíny minulosti a její relikty v současnosti. Podezřívavý dotaz ministryně spravedlnosti Marie Benešové, kdo že to platí demonstrace proti Babišovi, je skvělým lakmusovým papírkem na přítomnost konspiračního myšlení à la Kreml, na které láká Babiš své přívržence zde.

Babiš teď čelí spojenému tlaku: jednak úsilí demonstrantů v Česku a jednak zjištěním o jeho konfliktu zájmů přicházejícím z EU. Poprvé mu opravdu teče do bot. Bude si muset vybrat, kam dál zamíří jeho kroky a do jaké míry s sebou chce strhávat do propasti hanby celou republiku.

Ale společnost má také dilema co dál. I kdyby Babiš a pak Miloš Zeman z politiky zmizeli, zůstane tady jejich podhoubí. Kdo máte čas, věnujte prosím něco přes hodinu brilantnímu Janu Přeučilovi v kongeniální inscenaci Dostojevského Zápisků z podzemí zde.

Zní tam: „Žijeme v otroctví, ale zkuste nám dát svobodu! Znovu půjdeme do otroctví.“