Článek
Ostatně se může každý podívat na záznam, aby se o svobodné a inteligentní atmosféře shromáždění přesvědčil.
Ale já se po celou dobu demonstrace nemohl zbavit dojmu, že jsem to už jednou viděl. Intuice napovídala, že to neskončilo dobře, ač to začínalo vesele.
Dlouho to netrvalo, než se mi vybavil Štědrý den roku 2011. Měl jsem ten den také pracovní povinnost. Sledoval jsem v přímém přenosu nejpočetnější demonstraci proti Vladimiru Putinovi na moskevské Sacharovově třídě. Až 100 000 lidí tam přišlo.
Právě tato akce se mi vybavila minulou neděli na Václaváku. Bylo to jako přes kopírák. Jak vtipnými plakátky, inteligentním publikem s jasnou touhou po svobodě, tak také převažující nadějí, že stačí, aby dobří lidé o sobě dali vědět, a režim je vyslyší a nakonec se změní.
Na tomto záznamu je to patrné. A jak to dopadlo? Když se podíváte na toto video z demonstrace (hned na začátku je tam portrét Václava Havla), zjistíte, že z řečníků jsou po necelých 15 letech VŠICHNI v emigraci s výjimkou jednoho, který v Rusku zůstal a režim ho, významného biologa, vyhodil z práce v Akademii věd.
Na záběrech jsou také Boris Němcov a Alexej Navalnyj. Oba budou později Putinem fyzicky zlikvidováni. A akce se konala v hlavním městě. Jako u nás v Praze. Většinové obyvatelstvo Ruska je vůči Moskvanům stejně nepřátelské jako většinové obyvatelstvo Česka, Moravy a Slezska vůči Pražanům.
Proč se Putinovi podařilo tento záblesk touhy po svobodě dokonale zlikvidovat a nyní už není možné vstoupit do moskevského či petrohradského metra, aniž by musel cestující ukázat policajtům, co mají v mobilu?
Odpověď poskytl již v roce 1929 španělský filozof José Ortega y Gasset v knize Vzpoura davů. Velmi stručně: liberální demokracie a rozvoj vědy a techniky neúměrně zvýšily roli průměrného jedince ve společnosti. Průměrný jedinec je spokojen se svou průměrností, odmítá vnitřní sebekázeň, bere civilizaci jako samozřejmost, vyžaduje práva bez povinností, odmítá autoritu a výjimečnost, nahrazuje argument sílou počtu, postrádá životní projekt.
Je to dokonalý popis průměrného (většinového) Rusa, který radostně přihlížel tomu, jak Putin likvidoval výhonky svobody.
Pokud má protest zhmotnělý minulou neděli na pražských náměstích uspět, měli by se svobodní lidé v Česku poučit ze zkušenosti ruských odpůrců nesvobody po roce 2011. Nebo si podobnosti první fáze protestů přinejmenším všimnout.
