Článek
Řeč je o Svjatlaně Cichanouské, která kandiduje na prezidentku Běloruska, ač to vůbec neměla v plánu a obecně o sobě říkala, že se komunikace s lidmi spíše bála. Jenže skutečného kandidáta, jejího manžela Sjarheje, běloruský diktátor Aljaksandar Lukašenka (tak zní jeho jméno v běloruštině) zavřel do vězení. Tak se naštvala a, jak říká, z lásky k manželovi šla dělat to, co chtěl udělat on. Jak to na jejích předvolebních mítincích nakonec vypadalo, se přesvědčte sami, například z tohoto záznamu v městě Hrodna.
Teď zpátky domů. Máme Andreje Babiše, který pro jeho odpůrce není o nic přijatelnější než pro mnohé Bělorusy Lukašenka. Masové demonstrace u nás proběhly taky. Jak se dalo předpokládat, neměly na Babiše pražádný vliv. Příčiny jsme už rovněž nejednou rozebírali. Je mezi nimi i absence opravdových lídrů.
Cichanouské příklad je v této souvislosti až dráždivý. Je sice jasné, že v neděli si Lukašenka namaluje výsledky prezidentských voleb, jaké bude chtít, ale není zřejmé, jaký bude další vývoj a jak zareagují právě ti lidé, kteří v tak hojném počtu provolávali podporu opoziční kandidátce. Jenže u nás není ani taková Cichanouská.
Pozornost voličů, kteří nechtějí Babiše, proto vděčně ulpívá na každém, kdo prokáže energii a pevný charakter. Naposledy to byl předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) kvůli trvání na cestě na Tchaj-wan. A dobré reference také míval nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, protože se choval jako nezávislý ochránce zákona proti svévoli mocipánů.
Míval, ale už nemá. Dobrovolně se k tomu odhodlal. Dal si prý klapky na oči kvůli Andreji Babišovi a kůň s klapkami na očích jde tam, kam ho vozka požene. Jak to dopadlo, shrnul starosta Černošic. Kvůli rozhodnutí tamního úřadu se konkrétní kauza kolem Babiše rozpoutala.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Je jasné, že Pavel Zeman dokáže své chování zdůvodnit jako právník. Je také přirozené, že když nechce někdo být postavou, do níž vkládá veřejnost naděje, s nimiž dotyčný třeba nepočítá, nemusí takovou postavou být. V písni, která doprovázela každý mítink Svjatlany Cihanouské, se zpívá, že je třeba zbourat zdi vězení, a pochovat tak starý svět. Někdo se ale může v tomto starém světě cítit docela fajn. Každý je svých klapek strůjcem.