Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Je to politika, oč tu běží, blbečku!

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pro politicky aktivní voliče, kteří se hlásí k demokracii, je horkou aktualitou prezidentské kampaně soupeření mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou. Jak v obecné rovině, tak konkrétně po Pavlových výrocích, že si není stoprocentně jist, zda by Nerudovou ve druhém kole podpořil proti Andreji Babišovi.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Pavlovy připomínky k Nerudové jsou konkrétní a odůvodněné. Zároveň opakuje, že se stále přiklání k ní, má-li se kandidátka utkat s Babišem. Nešlo by v tomto případě o nic důležitého, nebýt reakce některých voličů, kteří vykřikli tak, jako kdyby jim někdo nalil na ruku vařící vodu. Stručně řečeno, nesměl si podle nich Pavel dovolit žádné pochybnosti, neboť tím ohrožuje společnou věc. Nemůžu si pomoci, vadí jim, že Pavel údajně poškodil pravdu a lásku, která musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Sleduji, kolik lidí žije v pohádce o tom, že jsou tady dva demokratičtí kandidáti, kteří by se měli lišit jen odstínem v barvě andělských křídel. Realita je jiná. Ve volebním štábu kandidáta Billa Clintona visel jeden ze tří hlavních sloganů kampaně, který zněl: „It’s the economy, stupid!“ V přibližném překladu: „Je to ekonomika, oč tu běží, blbečku!“ V naší současné prezidentské kampani stačí místo ekonomiky dosadit politiku. Ostatně český prezident, na rozdíl od amerického, nemá s ekonomikou v podstatě co dělat. Zato je významnou politickou postavou.

Obnáší to pevné postoje v zásadních otázkách, které by se měly opírat o vlastní zkušenosti prezidenta/ky. Pavel od začátku kampaně jede v těchto fundamentálních věcech stále stejnou linii. U Nerudové se nelze vyhnout dojmu, že do ní marketéři lijí, co se do ní vejde, a přitom mění obsah nádoby podle toho, které voličské skupině chtějí zrovna podlézat.

Nejdříve, že by pozvala Putina a Zelenského do Prahy, aby jednali o míru. Pak ale, že to není věc ČR, mají to dělat USA. Nejdříve ji podpoří raper Sergei Barracuda, aby jí dávali hlasy mladí. Vzápětí se přizná, že jí osobně je nejbližší velmi konzervativní Pavel Fischer. M. D. Rettigová by napsala: „Vraž tam Barracudu a Fischera, rozkverluj to!“ Nově je to důrazné prohlášení, že bude prezidentkou „zejména těch občanů, kteří stojí na hraně radikalizace“. To by už se rovnou mohla přejmenovat na Miluši Zemanovou nebo Andreu Babišovou.

Je to politika, ano. Jde však o to, jak ji který kandidát pojme. Nerudová nezakrývá, že pro ni účel světí prostředky. Pavel není žádný anděl ani nositel Nobelovy ceny za prezidentství, ale nepůsobí tak nesamostatně jako Nerudová. Kdyby nesamostatný byl, dávno by zařval v ozbrojených střetech.

Reklama

Výběr článků

Načítám