Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Informační povinnost jako hodnota nadřazená loajalitě vůči státu

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Posluchači semináře žurnalistiky v USA dostali test. „Děláte rozhovor s ministrem obrany. Během interview mu zvoní telefon, ministr se omluví a řekne, že musí na pár minut opustit pracovnu. Odchází, vy ale vidíte, že nechal na stole dokument, z něhož vyplývá, že je přísně tajný a že podle něj za deset dnů vypoví vaše země válku jiné zemi. Co uděláte?“

V případě, který popisoval americko-ruský novinář Vladimir Pozner, který byl na semináři přítomen, odpověděli všichni stejně: „Udělám vše pro to, aby tato informace vyšla v mém médiu.“ Základem je totiž informační povinnost novináře, jde-li o veřejný zájem. Řeči o vlastenectví, loajalitě vůči státu a jeho orgánům apod. neobstojí.

Se stejným přístupem jsem se setkal také, když jsem byl posluchačem podobných seminářů vedených americkými nebo britskými odborníky. Existují ale i jiné koncepce, podle nichž mají být média nápomocna státu a nemají zbytečně vyostřovat konflikty uvnitř společnosti. Jenže záleží na demokratické kvalitě té které společnosti.

Ze Švédska přišly v minulých dnech zprávy o problémech dvou poslanců. Emma Carlsson Löfdahl se namočila do aféry. Pronajímala byt prostřednictvím manžela, ale zároveň dostávala příspěvek na bydlení od parlamentu. Liberální strana ji – mimochodem na základě zprávy v médiích – vyzvala ke složení mandátu. Místo toho vystoupila ze strany a zůstala nezařazenou poslankyní. To Eskil Erlandsson ze Strany středu v parlamentu na nátlak své partaje skončil. Víte, co uvedla strana jako důvod? Že se choval způsobem, který není přijatelný pro několik poslankyň.

Tento úvod byl zapotřebí pro připomenutí kontextu, v němž v neděli zazněl výrok ministra vnitra Jana Hamáčka. Působí v české, nikoli švédské společnosti. „Účast pana Faltýnka v tendru na mýto musí ANO vysvětlit, ale platí presumpce neviny a není možné kohokoliv v médiích odsoudit dřív než soud.“ Mínil zprávu zde.

Pomiňme překrucování. Média nikoho neodsoudila, jak je vidět z příslušné zprávy. Politici ale občas takové slovní finty používají. Pomiňme i to, že Hamáčkovi, který také řekl, že bude chtít vysvětlení po policejním prezidentovi, dotyčný oponoval a pak se vyjádřil i státní zástupce, že úniky nepocházely z jeho resortu zde.

Pro novináře je důležitá informace, že pravá ruka muže, který chce řídit tento stát jako svou firmu, může být potřísněna korupcí. Novinář ví, že se takto hrají i hry mezi politiky samotnými. Ale povinnost je informovat bez ohledu na zájmy hnutí a státu, který má být firmou šéfa tohoto hnutí. Vedení média pak posoudí, jestli s informací půjde ven. A je to.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám