Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Čapek varoval, je čas ho poslechnout

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Karel Čapek nebyl žádný zahraniční hodnostář, který by se jal udělovat hraběcí rady. Byl to český spisovatel. Že ho někteří obyvatelé jeho vlastní země nakonec uštvali k smrti, to je fakt, který poznamenáme a zatím dáme stranou. Bude se ještě hodit.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Důležité je, že Karel Čapek varoval především spoluobčany a také každého, kdo mu chtěl v tehdejším a chce v současném světě naslouchat, před nebezpečím, které je smrtelné, ale tváří se jako špatný vtip. Před mloky.

Mloci opravdu nevypadají jako hrozba. Vždyť nejsou příliš inteligentní. Zato jsou zruční ve věcech, které umí dělat, a jsou pracovití. Zvláště když se najde člověk, který je ovládne a nechá vykonávat rozkazy. Každá kulturní Češka a každý kulturní Čech přece ví, kdo byl Chief Salamander.

Očima Saši Mitrofanova: O Rusku. Pragmatismus versus zbožné přání

Očima Saši Mitrofanova

Nebyl to mlok, ale člověk. Jmenoval se Andreas Schultze a byl za světové války někde šikovatelem. Současní vůdci mloků jsou také lidé. A něčím byli předtím, než začali pomocí mloků obsazovat teritoria. Jeden byl v sovětské tajné službě, druhý spolupracoval s čs. komunistickou tajnou službou, třetí naopak patřil k bojovníkům proti komunismu… Záleží jen na dvou základních prvcích: na mlocích potřebujících vůdce a lidech, kteří se vůdci touží stát.

Dál už jenom využijí demokratických mechanismů ve společnostech, kde je demokratů míň než mloků. Zemí, kterou už skoro celou obývají mloci, se stalo Putinovo Rusko. A docela úspěšně ukusuje lidem svět, ve kterém žili. Nejmarkantnější je to na Ukrajině. Tam jsou v akci bojoví mloci. Jenže mloci tvoří vlastní internacionálu. Pomocí soukmenovců ovládla Maďarsko a po prezidentských volbách už i Slovensko.

Nechme Karla Čapka, jehož domácí mloci uštvali k smrti, promluvit ze zdánlivě vzdálených dob:

„Dělal jsem, co jsem mohl; varoval jsem lidi včas; ten X, to jsem byl částečně já. Kázal jsem, nedávejte Mlokům zbraně a třaskaviny, zastavte ten ohavný kšeft se Salamandry a tak, – víš, jak to dopadlo. Všichni měli tisíc naprosto správných hospodářských a politických námitek, proč to nejde. Já nejsem politik ani hospodář: já je přece nemohu přesvědčovat.

„Lidi tedy budou sloužit Mlokům.“

Budou, když to tak chceš nazvat. Budou prostě pracovat v továrnách jako teď. Budou mít jenom jiné pány. Koneckonců se snad ani tak mnoho nezmění –

„A není ti lidstva líto?“

Proboha, nech mne! Co mám dělat? Vždyť to chtěli lidé; všichni chtěli mít Mloky, chtěl je obchod, průmysl a technika, chtěli je státníci i vojenští páni…“

Kdo nechcete mloky ve Vltavě, máte možnost to nedopustit. Stále ještě se bude rozhodovat ve svobodných volbách.

Očima Saši Mitrofanova: Naděje přeje ozbrojeným

Komentáře

Reklama

Výběr článků

Načítám