Článek
Tam se takový člověk mohl ztratit v nějakém zapadákově v tajze, nejlépe jako hajný či jen tak jako volný střelec. Na to ovšem každý neměl, aby dokázal přežít s minimem civilizačních vymožeností. Takže podobní lidé šli dělat uklízeče, myče oken, do kotelen, pracovat jako noční hlídači.
Bylo to zpravidla dobrovolně povinné. Často je k tomu úřady nenutily, ale chtěli být co nejdál od spokojeného otrockého davu.
Každý/á pozorný čtenář/pozorná čtenářka si hned všiml/a, že čeští disidenti šli touž stezkou z nouze. Komunistické úřady je nezaměstnávaly tam, kde by to odpovídalo jejich odbornosti. Byli to nepřátelé komunistů. A komunisty u moci drželi členové společnosti, pro které bylo měřítkem všech hodnot žrádlo.
Žrádlo muselo být dostupné a levné. Ideálem těchto konzumentů byl bůček. Dobře chápu pocity lidí, které tehdejší společnost řízená všelijakými krejčími, které nesměli púšťať na saká, ale lidi ničili bez výučního listu z vůle milovníků bůčku, že nechtěli ani vidět bůčkové ksichty všeho druhu.
Před listopadem 1989 jsem měl dost času, abych zblízka poznal svět bůčkových bytostí. Lišily se přirozeně svým tehdejším sociálním postavením, byli mezi nimi dělníci, rolníci, THP, doktoři, komunističtí funkcionáři a také důchodci nebo svazáci.
Měli však jedno společné. Jejich králem bylo Jeho Veličenstvo Bůček. Samozřejmě v různých podobách, tehdejší „elita“ by ho nežrala, měli jiné laskominy ke konzumaci. Ale v jádru byli všichni především žraví a ostřížím zrakem hlídali, jestli se soused náhodou nemá líp - a jestli ano, pak ho tu a tam udali.
V listopadu 1989 jsem ani chvíli nevěřil, že nastanou časy bez bůčkových ksichtů. Zájemce odkazuji na svůj rozhovor pro Listy v roce 2013 a z něj si dovolím ocitovat:
„Když jsem jednou přišel na Václavské náměstí, viděl jsem kolem sebe lidi typově odpovídající těm, kteří ještě včera byli s režimem zcela smířeni a věrně sloužili, a najednou v nich bylo pseudorevoluční nadšení…“
Uplynulo skoro 36 let. Bůčkové ksichty nevymřely. Před nadcházejícími volbami touží přivést k moci své zástupce, kteří se vůbec netají tím, že půjdou na ruku Kremlu a v republice zakleknou na ty, kteří jim leží v žaludku, nebo jim rovnou zakroutí krkem, což se stále učí dělat v Moskvě.
Lze je ale zatím k moci nepustit. Hlasováním proti nim.
Bůčkové ksichty se těší. Co vy, lidi?