Článek
Macinkova věta „Nesouhlasím s genderovou revolucí, s klimatickým alarmismem… Myslím, že jsou jen dvě pohlaví… a zbytek je pravděpodobně sociální konstrukt“ je sice až nechutně zjednodušující, ale pronesl ji na správném místě. Panel se jmenoval Rozdělení Západ - Západ: co zbylo ze společných hodnot. Jeho poznámka, že to, co dělá Trump v Americe, je reakcí na to, že v některých politických oblastech se zašlo příliš daleko, „příliš daleko od běžných lidí, příliš daleko od reality,“ byla zcela na místě.
Jenže když Clintonová Macinku zpražila, že se více stará o počet pohlaví v době, kdy umírají na Ukrajině lidé, na reakci už se nezmohl. Nezeptal se jí po její dlouhé tirádě o tom, jak jde Trump na ruku Putinovi, co tedy dělali její demokraté v době, kdy byli u moci a vedli americkou administrativu. V době, kdy Rusko v roce 2014 anektovalo Krym. Nepodnikli nic podstatného. Kdyby Kreml už v té době čelil opravdu silné reakci Washingtonu, rozsáhlý útok na Ukrajinu, který přišel v roce 2022, by si lépe rozmyslel. A přitom Spojené státy, Británie a Francie tehdy opravdu tvrdě reagovat mohly, protože Moskva porušila Budapešťské memorandum.
Odvahu Macinka prokázal, až když se pustil do střetu s Radoslawem Sikorským, což je opravdu těžká váha mezinárodní politiky. Ovšem i ten ho snadno setřel, protože bylo vidět, že o fungování Evropské unie a jejích institucích ví víc.
Pouštět se do Macinky za to, že se opovažuje veřejně prezentovat své euroskeptické a konzervativní postoje, je chyba. Jsou to jeho názory, se kterými se dostal do parlamentu a do vlády. A pochopitelně o nich tedy mluví a lze s ním legitimně polemizovat.
Ovšem on sám by měl chodit do diskusí připravenější. Smeče, na které soupeřům sám nahrává, by se měl alespoň pokoušet odvracet. A také by měl zvážit, s kým se vůbec do debaty pouští. A už vůbec by neměl vytahovat slova jako fašista nebo nacista. Jako by nevěděl, že ten, kdo první vytáhne Hitlera nebo Pol Pota, v diskusi prohrává.
Přestože se Macinka prezentuje jako konzervativec, občas působí spíš jako pankáč, který křičí: „Teď tu jsem já, tak mě poslouchejte, rockoví dinosauři musejí pryč!“. Když však jde do studia nahrát své písně, musí se jeho partu chopit nějaký jím odmítaný dinosaurus, aby se to dalo vůbec poslouchat.
V Mníšku pod Alpou, jak bavorské metropoli říkal Karel Kryl, Macinka ukázal, že má odvahu. Ale současně se choval jako greenhorn, který se od skutečných zálesáků, tedy od matadorů diplomacie, bude ještě muset dost učit, aby ho nějaký grizzly neslupnul jako malinu.