Článek
Důvody pro zavedení Chat Control jsou zřejmé, má se především zabránit šíření dětské pornografie, což je odporné svinstvo, a má chránit děti před sexuálními predátory. S něčím takovým by jistě souhlasila většina. Pokud ale má stát přístup k veškeré komunikaci občanů, nemusí to používat jen pro potírání dětského porna.
Režim s totalitními sklony to může využívat ke špehování všech svých občanů, aby odhalil případné odpůrce. Až moc to připomíná román Georga Orwella 1984. A už existence takového nástroje vytváří všeobecnou atmosféru strachu jak za vlády KSČ, kdy jedna pacientka tehdejší Psychiatrické léčebny v Bohnicích varovala druhou, aby se zdržela protistátních výroků, protože i nějaká další je komunistka a mohla by donášet.
Jsou však i další důvody, proč je něco takového třeba odmítnout. Může dojít k pronásledování nevinných, kteří jen utrousili vtip na toto téma nebo si někde přeposlali své fotky z dovolené, kde jsou jejich děti nahé.
Spíše než 1984 bych tu připomněl jiné dystopické dílo, Menšinovou zprávu o společnosti, která vymýtila zločin, protože předvídá, kdo by ho mohl spáchat, a toho preventivně trestá. Pokud někomu název nic neříká, tak povídka velmistra temné sci-fi Philipa K. Dicka byla zfilmována. Snímek Minority report budou znát i ti, kteří moc nečtou.
Skutečně se chceme vrátit do dob středověkého církevního temna, kdy nahota byla tabu a tělo hříšné? To bychom docela nahráli fundamentalistickým islamistům zahalujícím nejen vlasy žen, ale rovnou je celé.
K odmítnutí je však ještě jeden pádnější důvod - nebude to fungovat. Zatímco systém odhalí nevinné snímky dětí z dovolené, lidé s pedofilní poruchou si dají pozor. Oni vědí, že dělají něco nezákonného a podle toho se chovají. Najdou si jinou cestu, byť složitější, jak se k tomu, co je vzrušuje, dostat. Pedofilní nebo hebefilní založení není něco, co člověk získává. Kým je přitahován, je dáno. A pokud trpí pedofilní poruchou, bude si své erotické touhy nutně potřebovat nějak uspokojit. To se dálo ještě před vznikem internetů, tehdy se děti varovaly před strýčky nabízejícími u škol nebo na dětských hřištích bonbony.
Ani sledovací mašinérie totalitní společnosti s tím nic nedokáže udělat. Z Československa se dostávaly ven texty chartistů a do něj „protistátní“ literatura i porno. V Číně nedokáže zabránit tomu, aby lidé s poruchami opakovaně nezabíjeli děti před školami a školkami. Lidská psýché je příliš složitá na to, aby něco vyřešilo masové sledování.
Porno na či za hranicemi zákonnosti vznikalo i za socialismu. Pamatuji si spolužáka, který odešel ze střední a v bytě měl fotoateliér. Všechna okna měl na jedné straně bytu zastíněná. Jednou ukazoval explicitně sexuální fotografie své docela hezké přítelkyně s prasetem a nebyly to záběry venkovské idyly. Pokud je poptávka, vždy se najde někdo, kdo ji bude plnit a ani v estébáky prošpikovaném Československu na to nikdo nepřišel.
To neznamená, že se podobné aktivity nemají potírat. Musejí, ale ne zneužitelnou kriminalizací všech.
Také nelze zapomínat ani na varovnou knihu dalšího velmistra sci-fi Isaaka Asimova Konec věčnosti, kde je lidstvo ochraňováno před všemi riziky válek a hrozeb preventivními zásahy do minulosti, takže nikdy nelétá do kosmu a krní. Minimálně tyto tři knihy, plus nějakou fundovanou zprávu o pedofilních poruchách a o totalitarismu by si měli zastánci zákona přečíst. Cesta do pekel jest lemována dobrými úmysly. Jsme jací jsme a hloupé represivní sociální inženýrství nic neřeší.
