Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Zbraně by neměly vítězit nad rozumem - Antonín Rašek

16. 5. 2014, 8:37
Novinky, Antonín Rašek

Když je situace ve světě relativně stabilní, měli by politici, komentátoři i prognostici přicházet s varovnými zprávami, že není vše tak růžové, stále hrozí plno záludností. Naopak, když bezpečnostní krize den po dni narůstá, měli by nacházet uklidňující momenty.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Antonín Rašek

Článek

Takový metodický přístup má přinejmenším psychoterapeutickou funkci: brání šíření psychózy, za níž lidé ochotněji přitakávají zvyšování vojenských výdajů.

Experti odhadují, že zhruba každých deset let se objeví kvalitativně nové a tudíž pro rozsáhlejší využití elektroniky násobně dražší zbraňové systémy. Zpravidla v tu dobu vznikne i ozbrojený konflikt, který jako by se nabízel nové technologie otestovat. Stačí připomenout poválečné období: Korea, Vietnam, Kuba, rozmístění raket středního doletu, Irák, Afghánistán.

Divadelní zkušenost bohužel alegoricky potvrzuje, že je-li na stěně scény puška, určitě se z ní bude v průběhu hry střílet. Stejně platí, že když se horečně zbrojí, jednou k použití zbraní dojde. I přes často citovanou starořímskou pravdu, že chceš-li mír, připravuj válku.

Ekonomická krize měla i druhotný efekt: už předloni se podle Ročenky SIPRI 2012 - Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru - poprvé po patnácti letech začaly vojenské výdaje snižovat. Tento trend pokračoval i loni, ale nikdo si toho příliš nevšiml. Mluví se jednoznačněji o potřebě zbrojit.

V roce 2013 činily vojenské výdaje 1,747 biliónu dolarů, tj. cca 35 biliónů Kč. Je to 2,5 procenta světového HDP a 250 dolarů (5 tisíc Kč) na obyvatele. Za mírným poklesem o 0,4 procenta je snižování vojenských výdajů v USA, Austrálii a v Evropě s výjimkou Polska. V ostatních zemích vojenské výdaje stoupaly, zvláště v Číně, Rusku, Saudské Arábii a v Africe. Zbraně nejvíc dovážely Indie, Čína, Pákistán, Jižní Korea a Singapur.

To svým způsobem zdůvodňuje, proč Spojené státy přesunuly těžiště svého strategického bezpečnostního zájmu do tohoto prostoru. Brzo by tam mohla putovat až polovina vývozu zbraní.

Nás nyní zneklidňuje dění na Ukrajině. Známý vojenský expert řekl, že naše armáda je tak schopna ubránit jeden kraj. Náčelník jejího generálního štábu přirovnal NATO ke slupce bez obsahu. Zapomíná se, že se Evropa, což ji neomlouvá, v posledním dvacetiletí při podpoře amerických iniciativ věnovala především expedicím.

Teď se začínáme bát Ruska. Ale držme se faktů. Ruské vojenské výdaje činí 5 procent výdajů světových, kdežto americké 37 procent. I když jde o výdaje v odlišném prostředí, jsou výrazně rozdílné, až sedminásobné. A s připočtením evropských desetinásobné.

Má se čtyřnásobně lidnatější Evropa s trojnásobně vyššími vojenskými výdaji skutečně bát Ruska? Problém asi ani tak není ve finančním zajištění obrany jako v přijetí nové strategie vedoucí k jednotnějšímu uspořádání evropských či spojeneckých ozbrojených sil a v lepším využití disponibilních prostředků. Jinak se obrana může stát džbánem bez dna, jímž peníze protékají často bez užitku.

Antonín Rašek

Původní profesí voják, který současně vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie a historie. Po 21. srpnu 1968 byl z armády propuštěn, rehabilitace se dočkal po listopadu 1989. Stal se civilním náměstkem ministra obrany a ředitelem Institutu pro strategická studia. Spolupracuje se Střediskem bezpečnostní politiky UK. Je autorem devatenácti románů.

Bez ohledu na vojenské výdaje je světová bezpečnost stále založena na jaderném patu. Nemá smysl usilovat o vojenskou nadřazenost, když základem bezpečnosti mezi státy a kontinenty se stala vzájemná závislost. V dobách napětí bychom proto spíše nad sankcemi měli perspektivně přemýšlet nad tím, jak se opět vzájemně sbližovat. Vždy se to ukázalo jako rozumnější.

Reklama

Související témata:

Výběr článků