Článek
Lu je však příliš zkušený diplomat, aby se uřekl. Šokujícím výrokem zakončil svou odpověď na dotaz moderátora Daria Rochebina: „Je Krym ve vašich očích částí Ukrajiny?“ Nejprve řekl, že to „není tak jednoduché“ a „záleží na tom, jak problém vnímáte“. Pak připomněl, že Krym byl napřed ruský a pak ho Nikita Chruščov věnoval Ukrajině. Lu však u toho neskončil a zpochybnil i legitimitu postsovětských zemí: „Dokonce ani tyto země nemají efektivní oporu v mezinárodním právu, protože nemáme žádnou mezinárodní dohodu konkretizující jejich status svrchovaných zemí.“
Když jeho vyjádření vyvolalo oprávněný rozruch, mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning připomněla čínskou politiku: „Po rozpadu Sovětského svazu byla Čína jednou z prvních zemí, které navázaly diplomatické styky se zeměmi, jež mají obavy.“ Luovo jméno však nepadalo, natož aby byl velvyslanec známý svými kontroverzními výroky stažen nebo alespoň povolán do Pekingu na kobereček.
Zřetelně šlo o záměr, který ukazuje, že představitelé tvrdé diplomacie vlčích bojovníků mají možnost projevovat své názory, což je v době války na Ukrajině nebezpečné, protože i v té mají prostor ultranacionalisté, tentokrát ovšem ruští.
Zřetelně nešlo jen o snahu zjistit, jak by se Západ stavěl k ideji, že by Krym zůstal Rusku, což zřejmě bude klíčovou součástí čínského mírového plánu, jehož přijetí by pro Západ a Ukrajinu znamenalo smířit se se značnými ústupky. Odpověď dostala Čína ráznou.
Luovo vyjádření je však i hrozbou, že Čína může prosazovat tvrdší a Moskvě mnohem bližší postoje a podporovat kremelské ideje vytváření vlivových sfér, kdy by do ruské spadly všechny postsovětské země. To je Pekingu blízké, i on by rád vytvořil svou sféru vlivu ve Východočínském a Jihočínském moři, přičemž u toho druhého si klade nároky na 90 procent jeho rozlohy. Návrat Tchaj-wanu pod plnou kontrolu Pekingu je pro vlčí bojovníky samozřejmostí.
Je to však i vzkaz pro středoasijské země, aby se nepokoušely pokukovat po Západu v době, kdy do oblasti mířil český premiér Petr Fiala, který dojednával obchody zejména v Kazachstánu. Ne snad že by si Peking přál, aby se tyto země staly vazaly Moskvy. Má tam ale své vlastní a značně veliké zájmy. Vymaňovat se ze vztahů s Ruskou federací se samozřejmě tyto země mohou, ovšem jen v případě, že se přimknou k Pekingu. Vlci však považují za důležitější vzdorovat hegemonii Západu, a to jde nejlépe v koordinaci s Moskvou.
V každém případě se ukazuje, že posilující Číňané nejen odložili masku uctivosti, ale cení zuby. Prostor, který dostává diplomacie vlčích válečníků, ukazuje, že v Číně nejde o okrajový proud. Peking neváhá sahat k hrozbám a zpochybňovat stávající světový řád, aby prosadil svou představu o upořádání světa. Už se se cítí dost silný na to, aby si to mohl dovolit.
Postsovětské země nejsou suverénní? Čínský velvyslanec rozzuřil evropské politiky, ohradil se i Lipavský
