Článek
Samoživitelky jsou v zoufalé situaci, mnohdy nemají pro sebe ani dost jídla, prostě si je nemají z čeho koupit, i když vědí, že to není dobře. Prodávají nepotřebné oblečení i vybavení bytu a nakonec i samy sebe.
Výzkum Národního institutu SYRI a Sociologického ústavu Akademie věd zmiňuje, že prodávají krevní plazmu, protože těch sedm stovek jim aktuálně pomůže. Jedna ji chodí dávat každé dva týdny. Jiné prodávají i své tělo, což už výzkum nezmiňuje, ale mezi příležitostně prostituujícími ženami je samoživitelek dost.
Za takových okolností se nemůžeme divit, že se loni narodilo jen 84 311 dětí a letos to může být ještě méně. Do takovéto situace se mnohým opravdu nechce přivádět děti, které představují luxus.
Vláda sice nemůže za to, že takováto situace nastala, hodně k tomu přispěla pandemie covidu a následná inflace způsobená růstem cen energií v souvislosti s válkou na Ukrajině, ale nijak tuto situaci nezlepšila. Právě naopak.
Čísla jsou neúprosná a netýkají se jen samoživitelek, kterých bylo v roce 2021 pod hranicí příjmové chudoby 32,4 procenta a nyní je to už 36,1 procenta. Stejně tak stoupl počet úplných rodin žijících pod hranicí příjmové chudoby z 9,2 procenta na 12 procent. Skoro o procentní bod na 9,5 procenta stoupl podíl celkové populace žijící pod hranicí příjmové chudoby.
Levicová koalice Stačilo! ani pravicové SPD, kde na tuto problematiku upozorňuje Lucie Šafránková, nemusejí složitě vymýšlet, jak očernit dosluhující vládu. Ta jim nahrála zmršenou sociální politikou. Místo skutečné pomoci ministerstvo práce prosazovalo navzdory kritice superdávku spojující všechny dávky do jedné. Nyní zase mrhá penězi na propagaci svého systému digitální komunikace Jenda.
Řešením pro ženy sledované ve výzkumu bylo, když dokázaly překonat svůj stud z toho, že neuspěly, a požádaly o pomoc nevládní a charitativní organizace poskytující finanční výpomoc, plyne ze slov Radky Dudové, která výzkum vedla. Otevřeně řekla, že „nevládní organizace suplovaly roli sociálního státu, který ve vztahu k rodinám sólo matek v době pandemie selhával“.
Čísla ukazují, že selhává dále. Situace se ještě zhoršila, protože po konci pandemie mnohé neziskovky tento typ pomoci omezily. Jenomže to není úkol neziskovek. To je úkol státu, který nesplnil.
Za takové situace pak mohou snadno opoziční strany nachytat voliče a voličky na sliby, že ony jim dají více než protilidová Fialova vláda, protože se přestane dávat Ukrajincům (matky Ukrajinky přitom jsou často v ještě horší situaci, maso mají jen občas v podobě kuřecích paliček a vepřových žeber) a nebude se tolik zbrojit.
Člověk žijící ze dne na den skutečně neřeší otázku pomoci jiným, natož obrany země proti možnému ruskému útoku za pět let. Aby se mu čelilo, jsou však potřeba nejen zbraně, ale kohezní společnost, která ví, čemu čelit a proč a kterou lidé chtějí bránit, protože ji berou za svou.
Řešením však není zvýšení podpory a ulehčení podávání žádostí. Je potřeba odstranit příčiny, do čehož se vládě vůbec nechtělo. Znamená to tlak na zaměstnavatele, aby matky nepropouštěli a nerušili jejich místa. Místo toho se jim vyšlo vstříc v tom, jak usnadnit propouštění. Je potřeba ochrana zaměstnaných rodičů. Je také nutné tlačit na zaměstnavatele, aby lidi zaměstnávali a nevyužívali tolik outsourcingu. Pro firmy je výhodnější zaměstnávat Filipínce než matku s nemocnými dítětem.
Nutné je i řešit bytovou krizi. Tvrdě se musí zasáhnout zejména proti obchodníkům s chudobou, což nejsou jen majitelé různých pseudoubytoven, ale také lidé dohazující práci, aniž by měli oprávnění ji zprostředkovávat.
Lidé, kteří mají chuť a zájem pracovat a současně vychovávat děti, musejí mít možnost sehnat práci, která je uživí. Je potřeba zmenšit prohlubující se propast mezi chudými a bohatými. V České republice podle dalšího výzkumu stoupl z 1,9 na 2,6 procenta počet domácností, které nezvládají platit včas za vodu a energie, země v evropském žebříčku klesla z devátého na desáté místo. Platit včas měla 12,1 procenta nízkopříjmových domácností. Ve výši výdajů za energie jsme na nelichotivém 24. místě.
Pokud problém chudoby neřešila tato vláda, nemůže se divit nárůstu popularity stran, které slibují větší sociální vstřícnost. Mnohdy nabízejí nesplnitelné, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, ale na leccos by se našly peníze – třeba při návratu k superhrubé mzdě nebo při zavedení více progresivní daně.