Článek
Podle informací listu The Atlantic alespoň část venezuelských ozbrojených sil buď na únosu spolupracovala, nebo alespoň nekladla důsledný odpor. V každém případě šlo o úctyhodnou vojenskou operaci, účinnější než zatčení panamského diktátora Manuela Noriegy v roce 1990.
Ministr zahraničí a poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Marco Rubio se na tiskové konferenci v Trumpově floridském paláci Mar-a-Lago snažil zásah vykreslit jako policejní operaci s cílem dostat Madura před soud a ukončit tok venezuelských drog do Spojených států. To je však jen směšná zástěrka a snaha dát zásahu alespoň nějaký právní rámec, který postrádá oporu jak v mezinárodním, tak zřejmě i v americkém právu. Bílý dům totiž o akci předem nenotifikoval kongresové výbory dohlížející na zpravodajské operace a ozbrojené síly. Trump se tak postavil do pozice diktátora, který si dělá, co chce.
Venezuela přitom hraje v jihoamerickém obchodu s drogami druhé housle, srovnáme-li ji se státy, jako jsou Kolumbie, Mexiko, Peru, Bolívie, Ekvádor, Brazílie či Panama. Dokonce i Kostarika, Guatemala a Honduras jsou z pohledu tranzitu drog do Spojených států nebezpečnější než Venezuela. Ostatně jednou z mála „spotřebních položek“, která od nástupu Trumpa do funkce loni v lednu v USA zlevnila, je kokain.
Kromě toho Trump v prosinci udělil milost bývalému honduraskému prezidentovi Juanu Orlandovi Hernándezovi, odsouzenému na 45 let za zapojení do obchodu s drogami s cílem propašovat do USA stovky tun kokainu.
Skutečným záměrem Trumpova útoku na Caracas je dostat pod kontrolu venezuelský ropný průmysl. Madurův předchůdce Hugo Chávez bez kompenzace znárodnil ropné pobočky amerických společností Exxon Mobil a ConocoPhillips; v zemi dnes v rámci vynuceného joint venture působí už jen americká firma Chevron.
Trump se s tím ani netajil, když přímo na tiskové konferenci odporoval tomu, co říkal Rubio, stejně jako předseda sboru náčelníků štábů generál Dan Caine. Prezident prostě „chce zpátky svoji ropu“ a je třeba dodat, že zároveň hodlá v regionu, v souladu s novou americkou národní bezpečnostní strategií, omezit rostoucí vliv Číny a Ruska.
Tato část Latinské Ameriky je rovněž bohatá na vzácné zeminy, jejichž světové zpracování je dosud pod kontrolou Pekingu. Bez dostatečné kontroly jejich zpracování narazí nová ekonomika, opírající se o umělou inteligenci a robotizaci, poměrně rychle na své limity.
Madura bude ve světě líto jen zarytým levičákům. On i Chávez svou pomýlenou ideologií zdecimovali potenciálně prosperující zemi. Trump nyní chce Venezuelu ovládat a je pravděpodobné, že pokud se do země vrátí americké ropné společnosti, životní úroveň tamních obyvatel se pod benevolentním americkým protektorátem radikálně zlepší. Neměli bychom se však mýlit. S Trumpem II jsme vstoupili do světa, v němž si mocnosti budou rozdělovat své sféry vlivu, a hlavním nástrojem k tomu bude vojenská síla.
