Článek
V září byly ruské jednotky vyhnány z východní části Charkovské oblasti za řeku Oskil, přičemž utrpěly další ztráty. Ukrajincům se podařilo osvobodit území o rozloze 8000 km2 a dále postupovali.
Putin se dostával pod stále tvrdší tlak vojenských expertů i radikálních nacionalistů, kteří tepali ruské ministerstvo obrany, že válku vede špatně, nenasazuje dostatečné síly a hrozí mu porážka. Snaha řešit nedostatek mužů verbováním dobrovolníků selhala, dobrovolnické prapory ustavené na teritoriálním základě se nedařilo naplnit, navíc se do nich hlásili hlavně lidé bez práce kvůli odměnám. Nepomohlo ani verbování vězňů do soukromé Vagnerovy armády.
Putin vyhlásil částečnou mobilizaci
Ruský prezident Putin dlouho tlaku na vyhlášení mobilizace odolával, nechtěl být tím, kdo zavlekl Rusko do války, protože to kazilo falešný obraz Ruska jako mírotvorné země. Neudělal to ani 9. května, jak se čekalo po porážce ruských jednotek u Kyjeva a Černihivu. Tehdy ještě ruský prezident spoléhal na změny vedení a upíral se k úspěšnému postupu invazních sil na jihu.
Přes léto se však fronta nehýbala a v září přišel bleskový ukrajinský protiútok. Pokud nechtěl Putin uznat porážku a odstoupit od svého plánu ovládnout Ukrajinu nebo alespoň její další část, nemohl postupovat jinak. A porážku přiznat nemohl, protože by znamenala jeho konec. Vůdce Kremlu musel vsadit na jednu kartu a doufat v podporu lidu, o níž mluvil v projevu.
Před začátkem invaze sebevědomý ruský prezident zapomněl na známý výrok pruského vojenského teoretika Carla von Clausewitze, že ve válce je tolik proměnných, že její vedení není řemeslem, ale uměním. Putin toto umění neovládá, neuvědomil si, že plány nikdy nemohou plně vyjít a válka po svém rozpoutání jde svou vlastní cestou.
Ukrajinci ruské jednotky nevítali, nepřišlo bleskové ruské vítězství, o němž ruské vedení snilo, ale válka přerostla v rozsáhlý dlouhodobý konflikt, tedy přesně v ten, na který ruské ozbrojené síly nebyly připravené. Počítaly s nasazením velkých sil v krátkém konfliktu. Neměly připravené zálohy pro rotaci, kterou dlouhý konflikt vyžaduje, a neměly jak nahradit padlé, jichž nově Rusko přiznává podle tvrzení ministra obrany Sergeje Šojgua 5937, což asi bude notně podhodnocené číslo. O zoufalém nedostatku mužstva vypovídají jeho slova, že 90 procent zraněných se vrátilo do služby.
Ovšem ani částečná mobilizace neřeší aktuální situaci na frontě, byť by se měla rozběhnout už dneska. I záložníky, kterých se má částečná mobilizace týkat, čeká výcvik, který má podle Putinových slov zahrnovat i poučení ze speciální vojenské operace, jak Kreml označuje invazi. Na frontu se dostanou nejdříve za několik týdnů či spíše měsíců, kdy už budou ukrajinské jednotky dozbrojené a pečlivě zakopané na nových pozicích. Nechceme-li vidět ruské vítězství, bude nutné dál vojensky podporovat Ukrajinu.
Obavy vyvolává Putinovo prohlášení, že Rusko má mnoho zbraní, aby odpovědělo na „vydírání Západu“. Když říká, „Použijeme všechny zdroje, které máme, abychom bránili náš lid“, jasně to odkazuje na ruské jaderné zbraně. Vyloučit jejich použití nelze, Putin by nebyl jediným diktátorem, který raději nechal zničil svou zemi a národ, než by prohrál válku a nesl následky. Adolf Hitler před koncem války říkal, že si slabý národ, který prohrál válku, nezaslouží přežít.