Článek
Nálet je jednoznačným porušením mezinárodního práva, jde o útok v cizí zemi, která není do konfliktu přímo zapojena. Katar nicméně hraje nebezpečnou hru, když nechává na svém území působit kanceláře různých teroristických skupin. Své zastoupení tam měl a dál má i Tálibán. Všichni si tam žijí v nebývalém luxusu za katarské peníze.
Pokud by však takovéto skupiny někde neměly svá zastoupení, nebylo by jak s nimi jednat a jak dosáhnout propuštění unesených rukojmí. Izrael svým postupem porušil nejen mezinárodní právo i obvyklé úzy, že se na území zemí zprostředkovávajících vyjednávání vojensky neútočí. V době psaní tohoto komentáře není jasné, zda byl izraelský zásah úspěšný.
Důvody pro zničení Hamásu jsou zcela pochopitelné. Napadl a povraždil nejen vojáky, ale i zcela nevinné civilisty, které odporně mučil. Kromě 1200 zabitých ještě přes dvě stě lidí unesl a zavlekl do Pásma Gazy, kde poslední z nich drží v úděsných podmínkách skoro dva roky.
To je dost dobrý důvod pro zničení Hamásu, jenomže v izraelském vedení z toho stala posedlost. Snaží se zabít každého vyššího představitele Hamásu a u mnohých lidí, jako třeba u zabitých novinářů, není jasné, jak moc byli všichni zapleteni s Hamásem, jestli byli jeho členy, nebo s ním jen spolupracovali, sympatizovali, či je hnutí prachsprostě využívalo, aby šířili jeho propagandu.
Nyní se Izrael začíná chovat stejně jako protivníci, protože mu nezáleží ani na vlastních lidech. Těžko přepokládat, že za to nezaplatí životem někteří z rukojmí, pokud tedy ještě nějací živí jsou.
Kvůli likvidaci Hamásu nelze honit Palestince v Pásmu Gazy z místa na místo jako dobytek. A tohle není jen exces pár velitelů, ale běžně uplatňovaná taktika, která by mohla být označena za válečný zločin etnické čistky. O genocidu nejde. Snahu zlikvidovat bandu teroristů, kteří by mohli konflikt ukončit okamžitě, kdyby propustili rukojmí, nelze označovat za genocidu.
Překročení mezinárodního práva je už ale moc. Při útocích na Hizballáh v Libanonu se dalo mluvit o odvetě za jeho útoky na Izrael. Stejně tak v případě jemenských Húsíů, kteří vypalují rakety na Izrael. I pro útok na Írán tu byly dobré důvody – teroristické organizace v čele s Húsíi a Hizballáhem sponzoroval a vyzbrojoval. Navíc se pokoušel vyrobit jadernou bombu. Jenomže ono nejde o jednotlivé kroky, ale o systematické pohrdání mezinárodním právem, které začíná u budování židovských osad na Západním břehu Jordánu. To mezinárodní právo nedovoluje. I pro likvidaci teroristů, kteří povraždili izraelské sportovce na mnichovské olympiádě, lze mít pochopení, ale je potřeba si uvědomit, že moc zákonná nebyla a že také umírali nevinní. Ale pořád to nemělo současný rozměr s desítkami tisíc mrtvých a statisíci vyhnaných a hladovějících.
Izrael za svou politiku už platí. Podpora Palestinců v západních zemích je zčásti projevem oživlého antisemitismu, ale zčásti také důsledkem nekompromisního postupu Izraelců v Pásmu Gazy. Počet obětí je vysoký a veřejnost ho vnímá jako neúměrný. Panující hlad ukazuje, že se Izraeli nedaří pomáhat obyvatelům. O postupu současného vedení svědčí, že izraelský nejvyšší soud nařídil vládě, aby se lépe starala o palestinské vězně, kteří trpí ve věznicích podvýživou.
Izrael se pod vedením premiéra Benjamina Netanjahua vydal na nebezpečnou cestu, kdy může ztratit mezinárodní podporu. Jeho jednání se vymklo kontrole, což plyne i ze slov amerického prezidenta Donalda Trumpa, že útok nešlo zastavit. Konzervativní sunnitské arabské země mohou mít pochopení pro izraelské útoky na šíitský Írán i na Húsíe, jenomže zásah v Kataru může zastavit proces vzájemného sbližování. Katar není Sýrie, Libanon, Írán či Jemen.
Pokud Netanjahu touží, aby více zemí uznalo samostatnou Palestinu, udělal pro to nyní velký krok. Nemluvě o tom, že další rozvrat zbytků mezinárodního práva uvolňuje ruce nejrůznějším diktátorům a autokratům, aby likvidovali nepohodlné režimy v sousedství, nebo rovnou zabíral území.
Srovnání v Putinovým Ruskem by bylo mylné, protože Ukrajina na Rusko nezaútočila tak jako Hamás na Izrael.
Jestliže se ale v izraelském vedení nyní plácají po zádech, že by to mohlo definitivně rozložit Hamás, tak by měli svůj optimismus krotit. Hamás to možná ochromí, ale může to být Pyrrhovo vítězství. Objeví se další skupina, která zneužije zoufalé situace Palestinců a povede je do sebevražedného boje a bude je lživě přesvědčovat, že jim nic jiného nezbývá.
