Článek
Trumpa, který celou západní polokouli vyhlásil za sféru svých zájmů, rozhodně netěší přetrvávající existence socialistické Kuby a Venezuely, zvlášť když vidí, jak aktivně se v Jižní Americe angažuje Čína, která buduje po světě velkou flotilu. To se Bílému domu nelíbí, ovšem i americká Národní bezpečnostní strategie, jež otevřeně klade prioritu na západní hemisféru, přiznává, že některé země se asi dostat z vlivu jiných mocností nepodaří. Připravit Moskvu o jejího spojence v Jižní Americe je taky lákavé, byť Rusko už není vedeno jako nepřítel.
Trumpovi však nejde ani tak o odstranění autoritářského pseudosocialistického režimu Nicoláse Madura ani o likvidaci venezuelské narkomafie, o níž tvrdí, že je spojená s venezuelskou armádou. Venezuela je sice zemí, přes kterou proudí kokain, ovšem především do Evropy. Poslední útoky na tři lodě převážející údajně drogy do USA, pluly podél východního pobřeží Tichého oceánu. Jediný pohled na mapu jasně potvrzuje, že nemohly vyplout z Venezuely, ale z Kolumbie, odkud proudí většina kokainu mířícího do USA.
Poslední vyjádření Donalda Trumpa, že Venezuela má vrátit ropu a zem, kterou USA „ukradla“, jasně ukazuje, proti komu je americké uskupení sil Southern Spear namířené. Venezuela jako mnohé jiné země znárodnila (v roce 2007) ropná pole a následně vyvlastnila majetek amerických těžařských společností.
Vůbec nejde o demokracii, která Donalda Trumpa nikdy moc nezajímala. Pro něj představuje zbytečný balast, kterého se jako správný autoritář rád zbaví. Kvůli největším známým zásobám ropy se klidně Trump vzdá i šance získat Nobelovu cenu za mír. Ta by mu sice podrbala ješitné ego, jenomže v administrativě jsou dravci, které tento typ slávy nezajímá. Jde jim čistě o zisk, o co největší zisk.
Kvůli zisku se spojí třeba s ďáblem. Když Rusko Američanům umožní podílet se na těžbě na Donbasu nebo v Arktidě, kvůli vidině zisku po tom skočí jak slepice po flusu. Nedochází jim přitom, že tím současně krátkozrace předávají technologie právě imperiálnímu Rusku. I když už v americké strategii není vedeno jako nepřítel, vždy zůstane soupeřem. Německo přitom už poznalo, že si Rusko nejde koupit za pro Moskvu docela výhodné investice. Moskva je především imperiální.
Už vůbec jim nedochází, že i jejich investice mohou být znárodněny, jak to Rusko udělalo nejen s byty, ze kterých utekli před válkou Ukrajinci, ale taky v případě mnoha západních firem. Ty mohly investice odepsat, sice vydělaly, ale pramen jim vyschl.
Spojené státy tvrdí, že už nechtějí být jedinou supervelmocí, protože to je drahé, ale současně si chtějí zachovat postavení prvního, aby si ochránily své zájmy. A ten zájem je definován otevřeně heslem Amerika na prvním místě, tedy urvat, co jde. Bohatnout mají hlavně Američané, samozřejmě ti bohatí, byť se něco musí nechat i voličům, alespoň dokud se konají volby.
To by si taky měli uvědomit všichni, kteří se nyní klanějí Donaldu Trumpovi a vyhraňují se proti Evropské unii. Stávají se užitečnými idioty, kterým Trump nanejvýš podrbe ego přijetím v Bílém domě. Americké administrativě jde o rozbití evropských struktur, protože pro USA představují konkurenta. Až se to USA povede, tak lidem, kteří si ze servility nasazovali červenou kšiltovku, zůstane jen ta čepice. Možná , že jich na tom pár vydělá.
Spojené státy by si ovšem měly uvědomit jedno. Poměr bílých obyvatel klesá, už tvoří jen necelých 60 procent, zatímco Hispanoameričanů přibývá, už se na populaci podílejí více než 19 procenty. Kdo byl v Texasu nebo Kalifornii, nemohl nevidět podíl Latinos. Většině z nich se delší válka proti Venezuele vedená jen kvůli ropě moc nepozdává. Garnitura okolo Trumpa se však do budoucnosti - na rozdíl od trpělivé Číny - nedívá, chce urvat co nejvíc hned, tedy během čtyř let Trumpa u moci. To by si měla uvědomit naše vláda a její premiér.
