Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Ugandské zrcadlo lidstvu - Alex Švamberk

V Ugandě zuří nemilosrdná občanská nebo spíš vnitrokmenová válka. Už osm let. Vyžádala si nejméně 25 obětí. Většina o ní asi ani nikdy neslyšela. V Africe je tolik válek. Pořád se tam mezi sebou někdo mydlí… Ona je Afrika tak veliká, jen naše projekce map ji dělá v poměru k Evropě menší.

Foto: David Neff, Novinky

Alex Švamberk

Článek

O této válce je však dobré vědět. Probíhá v ugandském národním parku Kibale a nevedou ji lidé. Odehrává se v největší známé skupině šimpanzů Ngogo, která měla asi dvě stě členů. Ti byli úzce provázáni, ale nyní se rozdělili na dvě znepřátelené skupiny, které se navzájem zabíjejí.

Velká komunita měla dlouho dvě podskupiny, jedna se označovala za centrální a druhá za západní. První střety se odehrály už v roce 2015, kdy centrální skupina hnala tu západní, ale neskončilo to obvyklým sbratřením a objetími. Mezi skupinami se objevil odstup. Přece jen šlo o vůbec největší skupinu šimpanzů na světě.

V roce 2018 však západní skupina začala napadat a zabíjet své druhy ze skupiny centrální. Oběťmi se stalo sedm dospělých šimpanzů a 17 nedospělých.

Že mezi sebou šimpanzi vedou války, se už nějakou dobu ví. Lidé nejsou jediný živočišný druh, který vede mezi sebou kmenové války. Tady však nejde o agresivitu u zvířat běžnou, kdy dva hroší samci bojují o stádo, dva lvi o lvice, a pokud zvítězí vyzyvatel, tak pozabíjí lvíčata, aby měly jeho potomky. Nejde ani o souboj orlic o samce a teritoria, kdy u Nového Jičína patnáctiletou Toničku zabila mladší divoká neokroužkovaná Médea.

V národním parku Kibale jde o dlouhodobý konflikt, který zřejmě vznikl v roce 2014, když uhynulo z neznámých důvodů pět dospělých samců a jedna mladá samice. O rok později se konflikt prohloubil, když skupinu ovládal nový alfa samec. Změny v hierarchii vedly k nárůstu agresivity a vzájemnému se vyhýbání části skupiny.

Vražedné útoky však přišly až poté, co v roce 2017 uhynulo 25 šimpanzů včetně čtyř dospělých samců a deseti dospělých samic na respirační nemoc. Mezi nimi byl i samec, který představoval poslední propojení obou skupin.

Od té doby už osm let západní skupina zabíjí členy centrální skupiny, což je opravdu dlouho.

Něco to říká i o nás, protože šimpanzi jsou nám geneticky nejblíže. Ukazuje to, že k válkám může vést jen změněná vztahová dynamika ve skupině rozkolísaná vnějšími událostmi, tedy změnou alfa samce a velkým počtem obětí epidemie. Nejsou k tomu potřeba rozdílná politická přesvědčení nebo odlišná víra.

Šimpanzi nám nechtěně nastavili zrcadlo. Ukázali nám, jak snadno může propuknout válka a jak málo stačí k tomu, aby se soused, s nímž jsme měli skvělé vztahy, změnil v nepřítele na život a na smrt. Něčeho takového jsme byli svědky na začátku balkánských válek v řadě vesnic, kde žilo etnicky smíšené obyvatelstvo. Jugoslávci se naráz přestali cítit Jugoslávci, ale cítili se opět Srby, Chorvaty nebo Bosňáky, i když se předtím tak nevnímali.

Je to pro nás varování, jak snadno se může společnost rozštěpit na nesmiřitelné tábory. A teď nemyslím jen na zastánce jednoho nebo druhého politického směru, ono někdy stačí to, že někdo fandí jinému klubu, aby si jejich příznivci domlouvali bitky. Nemějme o sobě iluze. A uvědomme si to. Na rozdíl od šimpanzů máme jaderné zbraně.

Související témata:

Výběr článků

Načítám