Článek
Masivní ruské útoky střelami s plochou dráhou letu a kamikadze drony jsou jednoznačně zaměřeny proti civilnímu obyvatelstvu. Útoky na elektrárny, transformátory a rozvodné stanice mu před nastávající zimou mají učinit život nesnesitelným.
Zatímco dosud byly dlouhodobými výpadky plynu a také elektřiny postižena především přífrontová města, nyní postihují celou zemi tak jako už na jaře.
Energetika je z pochopitelných důvodů častým cílem útoků ve válkách, protože na elektřině, stejně jako na plynu a ropě je závislé i válečné úsilí a provoz velkých podniků včetně těch spojených se zbrojní výrobou.
Aktuální útoky, při nichž byla podle slov prezidenta Volodymyra Zelenského vyřazena z provozu už třetina zdrojů elektrické energie, ale jasně ukazují, že hlavním terčem je podlomit morálku obyvatel před zimou, která bývá na Ukrajině tuhá.
Dodávky energií, ať už plynu, nebo elektřiny, ale také tepla jsou pro její zvládnutí klíčové. Obyvatelé měst na rozdíl od vesničanů navíc nemají možnost si přitopit doma dřevem.
Ani na jaře ovšem útoky na města Ukrajince nezlomily a nebude tomu ani nyní. Použití stejného postupu za jiné situace nepřinese výsledek, Ukrajinci se nepostaví proti svému vedení. Teorie italského generála Giulua Douheta, že válku mohou rozhodnout samotné nálety, které podlomí morálku nepřítele a otupí ochotu jeho lidu bojovat, se nepotvrdila.
Nacistické nálety na Londýn a Coventry v roce 1940 nevedly k porážce Spojeného království a jen umocnily odhodlání Britů bojovat. Ani plošné bombardování Německa angloamerickými svazy, za nímž stál především britský velitel bombardovacího letectva Arthur Harris, nezlomilo Němce, kteří se nepostavili proti Hitlerovi.
Podobně jako bombardování Severní Koreje, kde byla některá města srovnána se zemí z 90 procent, a Severního Vietnamu nepřineslo vítězství, ale právě naopak podnítilo odhodlání bránit se a umocnilo nenávist k nepříteli. Stejně tak tomu je i nyní na Ukrajině.
Bojeschopnost ukrajinské armády nemůže výrazně oslabit omezení dodávek energie, byť mnoha klíčovým podnikům může chybět. Ukrajina však není sama, takže ji nemohou podobné údery mohly dostat do kolen.
Opravu poničené těžké techniky sovětského původu už poskytují země, které s ní mají zkušenosti – jako Polsko nebo ČR. Stále větší počet ukrajinských vojáků navíc prodělává výcvik v zemích NATO a školí se na západní techniku. Daří se i zajišťovat nejen munici, ale také potřebné palivo.
Putinovi sázka na návrat k úderům na týl, při kterých trpí civilisté, nemůže vyjít. Záběry zasažených elektráren a domů i příběhy lidí, kteří musejí zůstávat potmě v chladu, navíc připomínají veřejnosti, jakým způsobem vede Rusko svou útočnou válku, a zvyšují podporu plánům dál pomáhat Ukrajině.
Íránské drony sice přinášejí Rusku výhody, protože se nasazují masově a k jejich ničení se často používají zbraně, které jsou dražší než drony, ale zhoršují kredit Moskvy. To, že kupuje zbraně v Íránu, ukazuje přinejmenším, že v některých oblastech její vojenský průmysl zaspal, pokud to nevypovídá o vyprazdňujících se arzenálech.
Hlavně to však ukazuje, k jakému druhu režimů Rusko patří, když jeho jediným spojencem je ajatolláhovský Írán. Využití íránských dronů už začalo vést Izrael k zvažování, zda zůstávat neutrální a zda neposkytovat Kyjevu kromě humanitární pomoci i vojenskou. A určitě si toho všimly i arabské země v Perském zálivu.