Článek
Tuto verzi o několik hodin později rozmetal Trump na tiskové konferenci ve svém sídle na Floridě. Zde opakovaně prohlásil, že po Madurově pádu budou Venezuelu „řídit“ Spojené státy prostřednictvím v budoucnu určené skupiny. Americké firmy by pak měly převzít kontrolu nad ropným průmyslem třicetimilionové země, přičemž výnosy z prodeje suroviny budou využity k obnově místní infrastruktury. Na dotaz reportérů na délku této nucené správy odpověděl ve smyslu „jak dlouho bude třeba“. Zároveň otevřeně přiznal, že zvažuje obdobný zásah i vůči Kubě.
Zatím nejsou známy detaily, jak by kontrola měla vypadat. Pokud však byla prezidentova slova založena na reálných plánech a nebyla jen improvizací, šlo by de facto o okupaci šesté největší latinskoamerické země. Prezident nevyloučil dlouhodobou přítomnost amerických vojáků na venezuelském území. Jeho použití fráze „boots on the ground“ (boty v terénu) muselo v paměti Američanů vyvolat vzpomínky na fiasko vojenských intervencí v Iráku a Afghánistánu, které s podobným optimismem prezentoval lidu prezident George Bush.
Zásadní zapojení do správy Venezuely s sebou pro Trumpa nese obrovská politická rizika. Svou tiskovou konferencí totiž přebírá politickou zodpovědnost za budoucí vývoj v zemi s kolabující ekonomikou, robustní přítomností drogových kartelů a bez stabilních politických institucí. Vojenské angažmá by znamenalo ohrožení životů amerických vojáků, což je pro voliče v USA extrémně citlivé politické téma.
Lze též předpokládat, že po diplomatickém obratu bude následovat další štěpení uvnitř Trumpova MAGA hnutí. To doposud považovalo odmítání válek a intervencí za jedno ze svých dogmat. Většina nejvěrnějších své postoje jistě pozmění a začne zásah orwellovsky obhajovat jako něco, co vždy bylo součástí trumpismu. Avšak pokud kvůli zásahům v Latinské Americe opustí prezidenta i pouhý zlomek příznivců, bude to zásadní problém pro republikány v listopadových kongresových volbách.
I před dnešními událostmi byl Trump silně nepopulární: další pokles podpory by mohl ze slušného výsledku opozičních demokratů udělat modrou volební tsunami. Svržení diktátora lze voličské veřejnosti prodat jako pozitivní krok. Vleklé snahy o řešení strukturálních problémů cizí země však ani marketér Trumpova formátu nezvládne vydat za nástroj ke zlepšení života občanů USA.