Článek
Projevovalo se to už za jeho prvního mandátu, když jednal s korejským vůdcem Kim Čong-unem. Korejskou válku sice neukončil (ta trvá, i když se od léta 1953 nebojuje, protože bylo podepsané jen příměří a ne mír), ale napětí se na čas oslabilo. Nyní se tato touha u Trumpa projevuje naplno.
Rád by rozsekl gordický uzel Pásma Gazy, ale ze všech jeho výroků je patrné, že žádné spásné řešení nemá. Nápady o proměně Pásma v turistický resort jsou z říše fantazie, zcela opomíjejí, že Palestinci svou zemi opustit nechtějí a ani nemohou, protože je nikdo moc nechce. Izraelské vedení se taky před Trumpem úslužně nesklání, dělá, co samo považuje za výhodné, takže ani tady mu pšenka nepokvete.
Trump alespoň byl u podpisu mírové dohody mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Dosáhnout jejího uzavření zase nebylo tak těžké, Arménii opustili skoro všichni, takže jí nezbylo než ve všem ustoupit, a dohoda je na světě. Ovšem není to ta dohoda, která poutá celosvětovou pozornost, za takovou se Nobelova cena míru neudílí. Trumpova snaha vepsat se do dějin jako mírotvůrce, je skoro směšná, působí dětinsky umanutě, ale pořád je to mnohem lepší, než když se chce Putin do dějin zapsat jako obnovitel impéria vojenskou silou. To je jedna z nejistějších cest, jak po smrti neupadnout v zapomnění, ale také zaplacená největším utrpením obyvatel.
USA dokonce zprostředkovaly ukončení bojů v Demokratické republice Kongo, se kterou podepsaly pro sebe výhodnou (rozumějme neokolonialistickou) smlouvu o těžbě nerostů. Rwandští vojáci se měli stáhnout do Rwandy a k trvalému příměří z červa se v 19. července připojili i Rwandou podporovaní vzbouřenci ze skupiny M23. Dlouho nevydrželo. Tento týden příslušníci M23 opět útočí.
V Africe však existuje více krvavých konfliktů k řešení. Tím nejhorším je pokračující súdánská občanská válka mezi dvěma generály, velitelem vzbouřeneckých Sil rychlé podpory RSF Hemedtim a velitelem regulérní armády Abdalem Fatáhem Burhánem. Tahle válka má přitom desetitisíce obětí, zřejmě 150 až 180 tisíc, tedy trojnásobně více, než kolik padlých uvádí palestinské hnutí Hamás.
Aktuálně je nejhorší situace ve městě Al Fašír, které je už 16 měsíců v obklíčení RSF a kde zřejmě stále živoří 300 tisíc lidí. Hlad ohrožuje v Súdánu 24 milionů lidí, tedy desetinásobně více, než jich je v Pásmu Gazy. To neznamená, že by nás neměl osud Palestinců zajímat, ale ve věčně chudém Súdánu má humanitární katastrofa gigantické rozměry. Podvyživených je 38 procent dětí v uprchlických táborech.
Když RSF dobyly v dubnu půlmilionový tábor Zazmzan u Al Fašíru, kde každé dvě hodiny umíralo dítě, vyhnaly asi 400 000 lidí a část tábora spálily. Kvůli mizerné hygienické situaci a takřka nulové sanitaci se od loňského roku v zemí šíří cholera. Za poslední týden má přes 40 obětí, celkem jí podlehlo 2500 lidí a potvrzených je sto tisíc případů nákazy.
Trump však neudělal nic než to, že situaci výrazně zhoršil, když začal rušit americký program pomoci USAID. Prsty se do konfliktu nechce strkat nikomu, protože každá strana má mocné podporovatele, Hemedtimu ji poskytují Spojené arabské emiráty a pomáhali mu také wagnerovci, Burhána zase podporují Egypt, Katar a Turecko.
USA sice avizovaly svolání Čtyřky, tvořené jimi, Egyptem, Emiráty a Saúdy, ale koncem července ho odpískaly. Súdán neslibuje naději na úspěch. Pokud se však problémy Afriky neřeší, nemůžeme se divit uprchlickým vlnám ani tomu, že úsilí Západu ukončit třeba válku na Ukrajině v globálním jihu nerezonuje, protože mají vlastní a větší problémy a my jim nenasloucháme, zatímco Rusko a ČLR toho využívají.
