Článek
Otálet opravdu nejde, ovšem naskýtá se zde několik otázek ohledně postupu ministra a potažmo celého ministerstva. Zdá se, že místo aby událostem předcházeli, s vyplazeným jazykem se je snaží dohnat, zůstávají však pozadu. Plánují ucpat díry, ale jimi proniklo už tolik vody, že se koráb rozpočtu potápí, a tak narychlo velí, že všichni musejí nastoupit k pumpám a někde ušetřit 20 miliard. Resorty mají omezit výdaje, přestat nabírat zaměstnance a zřejmě propouštět.
S nějakými výkyvy se musí počítat, ale přepočítat se tak, že za necelého půlroku vyčerpáme skoro celý deficit, je zu viel. Cifršpióni z ministerstva by měli být bez problémů schopni vývoj určit, když letos žádná neočekávaná rána nepřišla. Válka propukla loni v únoru a energetická krize ještě před ní, byť kulminovala až během roku. I tak je celý letošní rozpočet pouhým hausnumerem, které možná mělo ukázat, jak je vláda rozpočtově odpovědná, ale s realitou nemělo nic společného. Na tom se před časem shodli bývalí ministři financi Miroslav Kalousek, Jiří Rusnok a Alena Schillerová. Otázkou zůstává, jestli je to neschopnost, nebo záměr; snaha někomu vytřít zrak a doufat, že se to nějak ukočíruje. Ve výsledku je to však jedno. Deficit roste.
Stanjura je mimo mísu, působí jako medvěd, který se zrovna probudil a kouká, co se to děje. Ale on byl zpomalený vždycky. Zavedení daně z mimořádných zisků se tak dlouho projednávalo, že se přijala až koncem loňského roku s platností od příštího. Výnos proto nebude takový, jak se původně očekávalo, protože se firmy na novou daň připravily, navíc jejich zisky už letos nebudou mimořádné. Lze chápat, že vláda nechtěla tuto daň zavést retroaktivně, to by se jí mohlo krutě vymstít u soudců; kdyby se však nepostupovalo tak hlemýždím tempem a přijala se dřív, mohla platit už v loňském čtvrtém čtvrtletí. Ale na ministerstvu financí se nespěchá, dokud není situace kritická. Jak to, že rozpočet nepočítal se schválenou valorizací důchodů, a ta se musela narychlo snižovat?
Teď ho však váhavost dohnala. Zatímco plánoval opatření platná na příští rok, ukázalo se, že se situace zhoršila už nyní. Proto se má začít šetřit už letos. A ještě více v příštím roce. Stanjura proto v návrhu rozpočtu na příští rok nadhodil, že by se objem peněz na platy snížil příští rok ne o dohodnutá dvě procenta, ale hned o čtyři a tarify o pět procent. Měly by se také snížit platby zdravotním pojišťovnám; školství má dostat o 29 miliard méně a doprava o dvanáct. Vyvolalo to pobouření koaličních partnerů, jenomže ono jde zase jen o balónek, které ministr tak rád vypouští. Doufá, že když přijde s něčím radikálním, prosadí alespoň něco. Ale proč to nedojedná s ministry rovnou, jasné není. Možná se mu špatně komunikuje, a aby se vyhnul první vlně reakcí, vzal si dovolenou. Celá koalice by si však měla uvědomit, že nyní je ještě čas přijít s nepopulárními řešeními včetně zeštíhlení úřadů. Firmy nyní navíc hledají zaměstnance a žádají o otevření kvót pro cizince.
Zpomalená je však celá vláda. Dlouho otálela s řešením stropu na ceny energie, pomalu řeší nákup antibiotik, protože platné zákony jsou těžkopádné, a než se předloží a schválí nové, je rok pryč.
Čas se ovšem nezastaví, pádí jako jelen a brzo se začne přibližovat doba, kdy budou vládní strany obhajovat své posty ve volbách. S daným týmem je ovšem naděje na obhájení minulého volebního vítězství jen teoretická, a pro mnohé je dokonce sestup ze Sněmovny neodvratný.
Babišův bonmot, že by měl Fiala odstoupit a svěřit vládu hejtmanovi Martinu Kubovi, působí urážlivě, ale koalice by se nad ním měla zamyslet. Se stávajícím týmem nemá šanci uspět. Teď je ještě čas obměnit tým a najít lepšího trenéra. Spolu s konsolidací rozpočtu a bojem s inflací by měla vláda začít řešit i personální obsazení. V systému, kde jde o peníze až v první řadě, musí ministerstvo financí a jeho šéf fungovat.
