Článek
Uznání Somalilandu je samozřejmě nebezpečný precedens, který dále otevírá Pandořinu skříňku změn hranic. Neotevřel ji však izraelský krok, ale mnohem víc v roce 2008 uznání samostatné Kosovské republiky. To bylo mnohem spornější než uznání Somalilandu. V jejím případě nelze uplatnit ideu práva národů, protože Albánci už měli svůj stát. Kosovo také v moderní historii nebylo samostatné, což Somaliland byl.
Poté, co se Británie rozhodla udělit samostatnost své kolonii Britské Somálsko, existoval v létě 1960 po krátkou dobu nezávislý Somaliland, který uznalo přes třicet členských zemí OSN, než se spojil s bývalým Italským Somálskem do jedné země - moderního Somálska.
Podruhé vyhlásil Somaliland samostatnost v roce 1991. Kromě mezinárodního uznání měl všechny atributy státu, tedy území, fungující ekonomiku, daňový systém, vlastní peníze a fungující instituce. O tom, že je to fungující země, svědčí nejlépe fakt, že do hlavního města Hargeysa se dá přímo letět nejen z etiopské Addis Abeby, ale i z keňského Nairobi a hlavně z Dubaje aerolinkami FlyDubai.
V devadesátých letech nikdo nechtěl nově vzniklý stát uznat. Západní země se zdráhaly tento krok provést, protože se držely nepsaného pravidla, že Afrika si má rozhodovat o sobě sama a bývalé koloniální mocnosti do toho nemají co zasahovat. Zatímco zbytek Somálska se postupně utápěl v krvavých bojích a jeho pobřeží využívali nechvalně známí piráti, neuznaný Somaliland byl funkční zemí, ve které se konaly i volby.
Poté, co bylo uznáno Kosovo, už nebyl důvod neuznat Somaliland, kromě snahy nezasahovat do dění v Africe. A také kromě toho, že kosovského případu okamžitě zneužilo Rusko a záhy uznalo po vpádu do Gruzie separatistickou Abcházii a Jižní Osetii. Po ruské anexi Krymu v roce 2014 dvojnásob platí, že Pandořina skříňka je dávno otevřená, i když jsou pochopitelně země, které nemají chuť uznávat žádné separatisty, jako je Španělsko mající problémy s Basky a Katalánci, nebo Čína.
Bohužel však Somaliland neuznala ani Etiopie, pro kterou je přitom její soused důležitý, protože sama nemá po ztrátě Eritreje přístup k moři a využívá ho pro export i import po moři. Etiopie sice s uznáním Somalilandu lehce koketovala, ale nechtěla být první.
Bariéru prolomil Izrael. Uznání z jeho strany ale Somalilandu situaci neulehčuje. Izrael je po dlouhé válce v Gaze pro většinu muslimských zemí ztělesněním zla, což může vést naopak k ochabnutí vztahů. Uznání ze strany další země, nejlépe z regionu, by mu výrazně pomohlo.
Izrael je podezříván z řady nekalých úmyslů, palestinské vedení dokonce tvrdí, že chce do Somalilandu deportovat Palestince, což je nesmysl, který tvrdě popírá i Hargeysa.
Izrael však má své zájmy a nejde mu jen o investice. Somaliland zaujímá klíčové postavení na jižní straně Adenského zálivu, jenž představuje vstup do Rudého moře, kudy vedou důležité námořní trasy a proudí tudy do Evropy čínské zboží. Proti němu se nachází Jemen, zmítaný občanskou válkou. Íránem podporovaní šíitští Húsíové odtamtud útočí na Izrael.
Židovskému státu by se z bezpečnostních důvodů docela hodila možnost využívat Somaliland a jeho pobřeží, i když ten popírá, že by uznání bylo podmíněné vybudováním izraelské základny na jeho území.
Somaliland však může být zajímavý i pro ostatní. Hlavním přístavem v oblasti je nyní Džibuti, kde mají své operační základny Francouzi, Američané, Italové a Japonci, ale také Číňané, což jejich výhody trošičku zmenšuje. Mít jinou o kus dál by se mohlo hodit.
Zajímavý je i postoj Spojených arabských emirátů. Všechny organizace, jejichž jsou členem, odsoudily uznání samostatnosti Somalilandu Izraelem, samotné Emiráty, které úzce spolupracují s Izraelem v bezpečnostní oblasti, se však k otázce samostatnosti nevyjadřují. Proti Somalilandu leží jižní pobřeží Jemenu, které nedávno ovládla Emiráty podporovaná milice Al-Hirak (Jižní hnutí). Jejich cílem je opět rozdělit Jemen, vyhlásit samostatný Jižní Jemen, o což se milice pokoušela už v roce 2016.
Bylo by však dobré, kdyby se Somaliland nestal jen pěšcem na šachovém poli a mohl se co nejrychleji mezinárodně etablovat.
