KOMENTÁŘ: Šest znásilnění není exces, milá spravedlnosti – Pod svícnem

Není to tak dávno, co jsme se dozvěděli, že každá padesátá trestní kauza končí v Česku dohodou o vině a trestu. U nejzávažnějších případů je to každá sedmá (!!!). Podmínkou je úplné přiznání viny. Na trestu se obžalovaný domlouvá se státním zástupcem a případnou dohodu pak potvrzuje soud bez procesu, který může trvat roky. Zákon vysloveně neříká, že má pachatel dostat nižší trest, žalobci však doznání zohledňují.

Vezměme si hypotetickou situaci, kdy jste obětí domácího násilí, seberete odvahu podat trestní oznámení a před vašima očima se odehraje bizarní divadlo, kdy se vás nikdo neptá na názor, a za to, že vás partner málem zabil, dostane podmínku. Protože dohoda o vině a trestu. Kdo je v tom případě ten, kdo je s výsledkem spokojen? Žalobce. Ne vy.

Zneužije vaše dítě učitel? Není problém, je tu dohoda o vině a trestu. Takže násilník sice „sedět“ nepůjde, máte pocit nespravedlnosti a frustrace, zato byl soudní proces krátký a daňové poplatníky prý stál málo. A nemůžete se ani odvolat. Vždyť jste přeci „jen“ oběť. Bravo.

A to je právě ono. Oběť do takové dohody vůbec nevstupuje. Nejedná se tedy o kompromis. Je to ulehčení práce a zátěže soudů. Ohled na vás, byť očekáváte nějakou základní spravedlnost, nikdo nebere.

V případě táborového vedoucího navíc nefiguruje ani doživotní zákaz práce s dětmi. Ten by třeba řešil dětský certifikát, který by část konzervativnější veřejnosti nejraději vykostila. Protože stejně jako v případě „bezúhonnosti“ tady pána, u kterého to byl dle státního zástupce exces (doplňujeme minimálně u šesti chlapců), se mluví o tom, že přece nebudeme nikomu kazit život. Jako kdyby měl nějaký učitel ústavní právo dál pracovat s dětmi jen proto, že vystudoval pedagogickou fakultu.

Ptáme se za všechny oběti domácího a sexualizovaného násilí: Zajímalo snad agresora, že on jim ten život zkazil? A pro vaši informaci: pracovat vám nikdo bránit nebude. Jen to nebude s dětmi.

Násilí (především) na dětech způsobuje doživotní trauma. A je úplně jedno, zda to byl do té doby „hodný a obětavý člověk“. Pokud zde nebudou mít dětské oběti a oběti domácího a sexualizovaného násilí zastání, můžeme si připravit permanentně udivený výraz s obočím na temeni hlavy, proč se tyto skutky nehlásí. A proč třeba v budoucnu budou brát oběti a jejich rodiny spravedlnost do vlastních rukou.