Článek
Měl by jmenovat do funkce důležité pro zahraniční i bezpečnostní politiku České republiky člověka, jehož předpoklady pro ni se blíží nule?
Ano, měl; jeví se to jako smysluplný krok. Nejen z hlediska ústavního, které nedává prezidentovi velké manévrovací možnosti, ale především z hlediska politického.
A navzdory Turkově nízké kompetentnosti a ještě horší pověsti, které za normálních okolností vylučují působení v jakékoliv politické funkci (průzkum NMS pro Novinky uvádí, že podle 48 procent občanů by měl Turek zcela opustit politiku, a jen 14 procent soudí, že by měl být ministrem zahraničí).
Za složení vlády je zcela zodpovědný premiér, právě on navrhuje prezidentovi její členy. Takže všechny Turkovy ostudy by byly také ostudami Babišovými. Tón v zahraniční politice vlády se navíc chystá udávat sám předseda vlády - on se k ní bude nejvíce vyjadřovat, on bude ladit noty s prezidentem, kterého právě zde nejvíce potřebuje, on se bude účastnit klíčových jednání.
Jenže ministr zahraničí Turek mu bude z podstaty své pověsti ve všem škodit.
Míní premiér Babiš oživit spolupráci Visegrádské čtyřky? Získat pro to Polsko bude velmi obtížné, s Turkem ovšem zhola nemožné. S člověkem, který hajloval a zveřejňoval narážky na nacistického vůdce Adolfa Hitlera, se v žádném případě nesejde ani ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, ani žádný jiný relevantní Polák. A tak dál…
Takže návrhem jmenovat Turka ministrem by si premiér - jen s lehkou pomocí prezidenta Pavla vedeného pokorou k ústavě - na sebe upletl nesnesitelný bič.
Česká republika a její zahraniční politika s respektovaným Petrem Pavlem, snažícím se Andrejem Babišem, slušným Milošem Vystrčilem a profesionální diplomatickou službou jednoho Turka přežije.
Ale všichni by nakonec s plným pochopením pro premiéra uvítali, kdyby po nedlouhém časem přišel na Hrad s návrhem pro prezidenta - odvolat Turka.
