Článek
V úsilí učinit z hlavy státu kladeče věnců bez výkonných pravomocí zatím musí vzít zavděk skromnějšími výsledky. Teď si koalice udělala radost změnou zákona o zahraniční službě. Kompetenci pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací převedla z prezidenta na ministra zahraničí. Původní úprava měla logiku: pověřuje-li prezident velvyslance, proč by to se zástupci u mezinárodních organizací mělo být jinak? Odůvodněním se ale nikdo nezdržuje. Počítá se jen zásah do protivníkova kotníku.
K legislativní ráně přidal Petr Macinka druhou administrativní. Neméně podpásovou. Ve snaze maximálně znesnadnit Petru Pavlovi účast na summitu NATO v Ankaře zredukoval jeho delegaci na tři členy doprovodu plus ochranku. Nehledě na vrcholnou míru Macinkova křupanství, jde hlavně o problém, zda v takto ztížených podmínkách lze plnohodnotně pracovat.
Andrej Babiš se pro změnu odmítl s prezidentem sejít a probrat náplň jednání, která českou výpravu v Turecku čekají. Je mu lhostejné, co bude hlava státu na konferenci říkat? Pokud ano, proč vznášel argument, že se jejich stanoviska mohou rozcházet? Koordinace postupu by případným nesrovnalostem zabránila. V reprezentaci země musí převládat společný zájem i mezi politiky s rozdílnými názory. Zvlášť pokud jde o zajištění její bezpečnosti.
Ústavní soud předběžným opatřením uložil vládě a ministerstvu zahraničí, aby prezidentovi a jeho doprovodu zajistili akreditaci a zdrželi se jednání, jímž by mu v účasti bránili nebo ji ztěžovali. Učinil tak srozumitelným způsobem, intelektuálně dostupným i Macinkovi. Jeho postup proto povážlivě hraničí s nerespektováním soudního rozhodnutí.
Vážná věc. Ministr přiznal, že jeho prvotní záměr byl verdikt ignorovat, od Motoristů zazněly i úvahy o zrušení Ústavního soudu. Zde už nejde o boj s prezidentem, terčem se stává systém.
Sílu, kterou jí propůjčuje stoosmičková většina, využívá vládní koalice k přesunu moci do vlastních rukou. Rozvolnění rozpočtových pravidel jí zajistí bezbřehé utrácení, zrušení služebního zákona kontrolu nad státními zaměstnanci, zestátnění veřejnoprávních médií dohled nad jejich obsahem. Na pohonných hmotách si vyzkoušela státní regulaci cen.
Jak by si tato sestava dokázala pohrát s Ústavou, byla-li by jí vydána na pospas, k tomu netřeba bujné fantazie. Pohříchu, následky znásilnění ústavního pořádku se léčí těžko a mohou být i trvalé. Spoušť, kterou za sebou zanechal Babišův přítel a Macinkův politický Michelangelo Orbán v Maďarsku, budiž varováním.