Článek
Proslovy Václava Klause a Miloše Zemana připomínaly zprávu o stavu země se silným osobním zabarvením a ekonomickým zaměřením. Víru národa v budoucnost Klaus například vyjadřoval množstvím uzavřených hypoték za uplynulý rok. Václav Havel do svých úvah zahrnoval celý svět, jeho vize však byly převážně znepokojivé. Člověku zhořkl novoroční ovar nad utrpením strádajících dětí v zemích třetího světa.
Pavel vyzkoušel něco nového. Politiku označil za arénu, v níž většina z nás naštěstí nestojí, a navrhl, abychom se rozhlédli ve vlastním okolí. Po lidech, kteří něco dovedou a mají nadšení a energii, aby své plány uváděli do života. Je to jiný úhel pohledu, v tuzemských poměrech a zvyklostech osvěžující. Obvykle se zde politici obracejí k těm, kdo od státu něco potřebují, a lákají od nich hlasy výměnou za almužny. Ejhle! Ještě jsou tací, co od nikoho nic nechtějí a nápadů mají na rozdávání. Máme mezi sebou lidi štědré, talentované a úspěšné.
Jistěže i tohle zrcadlo je politické. Hlavně straničtí pohlaváři je nemají rádi. Odráží občanskou společnost tvořenou aktivními a sebevědomými lidmi, s nimiž je těžké manipulovat. Pachtění populistů po masové oblibě se vysmívají. Spokojí se, když od nich mají klid. Pavel se rád obrací k mladým. Nepokouší se jim slibovat byty a půjčky, nepřistupuje k nim jako k voličům, ale projevuje zájem o jejich uvažování.
Otázku, zda se bude ucházet o znovuzvolení, ponechává prezident otevřenou. Inklinací k mladší generaci se každopádně odlišuje od vlády. V její voličské základně převládají starší lidé a dvě ze tří koaličních stran se svou rétorikou obracejí právě na tuto nejspolehlivější část elektorátu.
K odlišným pohledům zejména v oblasti zahraniční politiky tak přibude ještě jeden rozdíl. V Česku od letoška povládne prezident mladých s kabinetem starých.
