Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Nečinnost ČNB a prezidentská kampaň – Matěj Široký

Bankovní rada České národní banky (ČNB) se zachovala přesně, jak jsme očekávali. Úrokové sazby nevzrostly. Česko tak projevuje silnou míru obvyklého autismu. Ve světě, kde banky jako Fed a Evropská centrální banka (ECB) sazby zvedají a nejsou se svou prací hotovy, se Česko rozhodlo jít opět vlastní cestou.

Foto: archiv autora

Matěj Široký

Článek

Nic na tom nemění, že je inflace dvakrát větší než v USA a vyšší než průměr evropských zemí platících eurem. ČNB zvolila typicky český přístup, kdy čekáme, že se problémy buď vyřeší samy od sebe, nebo je za nás vyřeší někdo jiný.

V létě po červencovém zasedání Fed si mnozí, včetně akciových trhů, mylně vyložili slova šéfa Fedu Jeromeho Powella. Ten zdůrazňoval, že měnová politika se bude víc ohlížet na makroekonomické údaje. Trhy to pochopily tak, že konec restriktivní měnové politiky je blízko.

Přišlo ale hořké vystřízlivění. Fed nadále neochvějně zvedá své sazby. Powell se ze své chyby poučil a nyní si dává velký pozor, aby v jeho slovech neexistoval náznak naděje na změnu měnové politiky.

Guvernér ČNB Aleš Michl v době svého nástupu do funkce mohl podlehnout stejné iluzi. To se stává a nebyl by v tom sám. Nyní je však jasné, že Fed bude své sazby dál zvedat. Možná pomaleji, ale žádná přestávka se neplánuje.

Ani malá či možná střední recese nebo další pád americké burzy Powella nezastaví, dokud se inflace nevrátí zpět do rozumných úrovní. I ECB, která je v mnohem horším postavení než Fed a ČNB, si uvědomuje, že vysoká inflace škodí ekonomice.

Bohužel, naše vysoká inflace se vymyká zřejmě pravidlům, protože bankovní rada věří, že se zastaví současnými sazbami.

Řešení ČNB má i odvrácenou stranu mince. ČNB se bude snažit udržet stabilitu kurzu vůči euru za pomocí intervencí. Ty odčerpávají velkou část našich devizových rezerv, které se každý měsíc pomalu ztenčují.

Fed bude zvedat sazby ještě minimálně pět měsíců a pak je několik měsíců bude držet nahoře, aby se inflace znovu nevrátila. Otázkou tedy je, jak velké v té chvíli budou naše devizové rezervy. Proč se ČNB raději nesnaží držet kurz vůči dolaru?

Ten k nám dováží inflaci díky rostoucím cenám komodit a ropy. Udržením stejného kurzu bychom vytvořili silný protiinflační tlak. Odpověď je jednoduchá, devizové rezervy by se pak tenčily ještě rychleji a koruna by musela proti euru silně posílit.

I kdyby ČNB otočila již na příštím zasedání, můžeme jen spekulovat, kolik nás rozhodnutí nezvednout sazby aspoň symbolicky stálo od léta na devizových intervencích? Účet je to velký, zvláště pak v období státního deficitu, kdy by mohly být rezervy použity třeba na zalepení děr ve státním rozpočtu.

Je až s podivem, jak málo prezidentských kandidátů se jasně vyjadřuje k této problematice. Z probíhající kampaně, kdy se řeší víc minulost než budoucnost a kde člověk má pocit, že si Češi volí téměř nového absolutního monarchu, je velmi málo věnováno monetární politice.

A přitom je to kupodivu jedna z mála domén, kde má budoucí prezident co říci, neboť jmenuje nové členy bankovní rady.

Nyní zažíváme dobu, kdy všichni chtějí bojovat proti populismu. Není však podstatou populismu právě slibování nemožného?

Předpokládejme, že prezidentští kandidáti znají z ústavy prezidentské funkce a povinnosti. Proč tedy slibují nemožné – od zastavení růstu cen energií po manželství pro všechny. Populista se záměrně vyhýbá bolestivým tématům.

A takovým tématem je právě sdělení, že pokud chceme porazit inflaci, budeme muset projít očistným procesem. Prezidentští kandidáti by tedy mohli mluvit o tomto očištěném procesu a vizi, jakou mají v příštích letech pro Česko.

A také jaké kandidáty budou upřednostňovat pro bankovní radu a pro nejvyšší soud České republiky.

Výběr článků

Načítám