Článek
Asertivní Írán, který vždy trval na tom, aby se příměří týkalo všech oblastí, včetně Libanonu, kde Izrael zesiluje operace proti Hizballáhu, využil situace k eskalaci navzdory probíhajícím jednáním. Nijak se tím netají předseda íránského parlamentu Mohammad Bagher Ghalibaf, který řekl otevřeně, že Írán musí používat vojenské akce a diplomacii současně.
Izraelská operace v Libanonu je rozsáhlá, což vadí i americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Ten by rád stávající (ne)příměří vyměnil za nějakou trvalejší dohodu vedoucí k otevření Hormuzského průlivu, aby jím mohly volně plout lodě s ropou a zemním plynem, jejichž cena by tak klesla.
Izrael, k jehož nynějšímu vedení lze mít dlouhou řadu výhrad, se cítí oprávněně ohrožen. Hizballáh změnil taktiku. Místo vypalování raket krátkého doletu a minometných granátů, s nimiž si Izraelci dokážou poradit, začal k útokům na sever židovského státu využívat levné a přesné FPV drony. Proti nim není dostatečná obrana. Jediným dostupným řešením je likvidovat přímo operátory dronů, protože bez nich útoky hrozit nebudou alespoň do doby, než se vycvičí noví operátoři.
Izraelci útočili v Bejrútu na velitelství Hizballáhu, které má na starosti útoky dronů, protože libanonské hnutí podporované Íránem s útoky na sever Izraele nepřestalo. Podobných izraelských útoků bylo v minulosti mnoho, tentokrát se však do odvety zapojil Írán. I když nešlo o útok na jeho území, vypálil na Izrael své balistické rakety. Izrael zareagoval tvrdě a na hrubý íránský pytel dal hrubou záplatu v podobě náletů na rafinérii a další zařízení.
Pokračování izraelských operací na jihu Libanonu a následný útok izraelských letadel na Írán působí, jako by se izraelské vedení utrhlo z řetězu. Nešlo však o náhodu, kdy by nějakého velitele íránských Islámských revolučních gard příliš svrběl prst na spoušti. Teherán následně zveřejnil, že jde o strategickou doktrínu „nového“ Íránu. V ní útok na Hizballáh v Libanonu, který je součástí spojenců Íránu v tzv. ose odporu, označil za útok na sebe. Sdělil, že raketový útok nebyl jen vojenskou odpovědí, ale formálním vyhlášením nové strategické doktríny, jejíž součástí jsou proaktivní postupy a ofenzivní hrozby. V doktríně se přímo mluví o principu oko za oko, kdy se na agresi odpovídá agresí, a o fackách nepříteli.
V žádném případě však nemohl Izrael neodpovědět na íránské nálety, které představovaly bezprecedentní posun v íránském přístupu, který raketami odpověděl na celkem marginální útok na svého teroristického spojence.
Pod tlakem USA, jimž jde o otevření Hormuzského průlivu, obě strany potvrdily konec přímých vzájemných střetů s tím, že se bude dál jednat. Mezitím se však ukázalo, že americký vrtulník dozírající na Hormuzský průliv nespadl v důsledku mechanické závady, ale byl sestřelen. Následovaly americké útoky, zatímco Írán vypálil další rakety a drony na Jordánsko, Bahrajn a Kuvajt.
Přesně v duchu Ghalibafova výroku. Írán si je vědom toho, že Spojené státy nechtějí válku. Současně ale svou odvetu kalibruje tak, aby nespustila rozsáhlé americké útoky. Jeho cílem však není nějaká nová rovnováha. Ministr zahraničí Abbás Arakčí jasně řekl, že přítomnost zahraničních sil představuje neustálé riziko a Írán k nim nebude vlídný.
Írán se rozhodně necítí být na kolenou, i když utrpěl vojenskou porážku. Sázka na likvidaci íránského vedení v čele se stárnoucím ajatolláhem Chameneím nevyšla, místo zhroucení režimu přišla nová garnitura ještě nekompromisnějších vojenských vůdců.
Otázkou je, jak z celé šlamastyky ven, protože je jasné, že původní předpoklady nevyšly. Ani narychlo zvolený plán B s blokádou íránských přístavů nedonutil tamní vedení k ústupkům nejen v otázce Hormuzského průlivu, kde chce vybírat výpalné. Dohoda ale možná je, protože otevření této klíčové námořní trasy je v zájmu všech.
Klíčové je zabránit Teheránu v získání jaderných zbraní, donutit ho zastavit jejich vývoj a odevzdat čtyři metráky vysoce obohaceného uranu, aby nebyla dohoda horší než ta, které dosáhl v roce 2015 Barack Obama. Írán svůj jaderný program však zlikvidovat nechce, takže můžeme v nejlepším případě čekat dlouhý pat.+
