Článek
Ke zvýšení daní Rusko sáhlo už loni, aby vyrovnalo pokles podílů příjmu z ropy, na jejíž prodej dopadaly sankce. Zvedlo DPH z 20 na 22 procent. Zavádí se také technologický poplatek z prodeje elektroniky, a to jak u importovaných výrobků, tak u domácích. Netýká se jen počítačů a chytrých telefonů, ale také domácích spotřebičů. Všichni honem nakupovali, takže díky růstu spotřeby se počítá s tím, že letos HDP poroste o 0,6 procenta a ne pouze o 0,4 procenta.
To však nestačilo, deficit letošního rozpočtu velmi rychle roste. Na vině jsou zálohy a nové státní zakázky, především na výrobu zbraní.
Nepomohlo ani zvýšení cen ropy po zablokování Hormuzského průlivu. Krok Íránu sice vedl ke zvýšení ceny až na 100 dolarů za barel a Rusko mohlo část své ropy vyvézt bez sankcí, jenomže v rozpočtu se počítalo s mnohem slabším rublem, takže každý prodaný barel ropy nepřinášel tolik rublů do rozpočtu, jak se plánovalo. Můžeme se podivovat, jak mohli ruští cifrmachři počítat s dolarem za sto rublů, když byl za sedmdesát. Hlavní problém je však v tom, že Rusko přešlo na válečnou ekonomiku a výdaje na obranu mají absolutní přednost.
Když nelze počítat s vysokými příjmy z vývozu surovin, na něž bylo Rusko zvyklé, musí se hledat doma.
Mimořádná daň se uvalí na podniky, které měly letos vysoké zisky. Tedy na výrobce průmyslových hnojiv, jejichž cena rovněž stoupla kvůli zablokovanému Hormuzskému průlivu. Přepravuje se tamtudy nejen ropa, ale taky síra. Zdaní se taky metalurgické podniky, ruská průmyslová výroba přitom letos poklesla o 0,2 procenta, což je dáno klesajícími investicemi a vysokými úrokovými sazbami.
Aby se sanoval rozpočet, zavedou se také různé daně z majetku - za prodej nemovitostí, z úroků, které přinášejí uložené peníze v bankách, a taky z výnosů z investic do cenných papírů. En gros sice obyvatelé tentokrát postižení nebudou, dopadne to na ty bohatší, kteří to ještě unesou, ale ukazuje to, jakým ohromným břemenem se stává prodlužovaná válka.
Původní představy o rychlé několikadenní akci záhy padly, válka ve velkém rozsahu trvá už čtyři a půl roku, což má devastující dopad hlavně na Ukrajinu a její obyvatele, ale neúprosně dohání i samotné Rusko, které se zacyklilo v bludném kruhu.
Protože v Kremlu trvají na naprostém vítězství za každou cenu, byť se na frontě nedaří postupovat, musejí vydávat stále větší sumy na „obranu“. Ani Rusko však nemá nekonečné zdroje, navíc oslabování ekonomiky zkomplikuje obnovu rostoucích válečných škod, protože Ukrajina je již schopna zasahovat ve válce města i cíle v hlubokém ruském týlu. A pokud by Rusko dosáhlo svých cílů, ocitne se před dalším nezvládnutelným úkolem - kromě obnovy vlastního území by muselo nějak rekonstruovat i zničená dobytá území, aby na nich konsolidovalo svou moc.