Článek
Pravou příčinou bude, že se jeden egomaniak nestal ministrem místní vlády. Kdyby na světě vládla spravedlnost, měl by to jít ministr zahraničí Petr Macinka osobně vysvětlit pozůstalým.
V politice se bojuje tvrdě a rozdíl mezi vyjednáváním a vydíráním obyčejný člověk ani nepozná. Rozlišit slušného a neslušného politika ale zase tak těžké není. Skutečný státník například nikdy nezahrne otázku bezpečnosti země do handrkování o funkcích. Pokud mu to automaticky nevelí morálka, měl by rozum. V opačném případě nemá ani jedno a velkým politikem být nemůže.
Pro vládu a zejména Motoristy sobě je důležité debatu o Macinkových smskách prezidentovi rozpliznout všemi směry. K ústavnosti prezidentova postupu při obsazování kabinetu, což je věc, kterou může rozhodnout jedině Ústavní soud. K těžko jednoznačně zodpověditelnému problému, zda a kdy je obhajitelné zveřejnit něčí korespondenci. K osobnostnímu profilu Filipa Turka. To vše však nemůže překrýt zásadní zjištění, které ze zpráv ční víc než opilecká pýcha. Totiž že strategické bezpečnostní otázky jsou kladeny na roveň s personálními požadavky jedné komicky titěrné politické strany.
Premiér nechce zákopovou válku, přičemž jeho ministr pálí mosty. V tom je cosi neřešitelného. Když slova ztrácejí smysl, hroutí se společnost, jak věděl už Konfucius.
Prezident podle Turka není morální maják, aby jej hodnotil. Zní to pejorativně vůči Pavlovi i morálce. Ponechme stranou Masaryka, Havla a lákavý výklad o potřebě pozitivních vzorů pro společnost. I kdyby Pavel majákem nebyl a charakteru neměl ani za krejcar, nelze mu upřít uvážlivost. A to jak v záležitostech týkajících se pomoci Ukrajině, tak nejmenování Turka ministrem. Pokud vláda prosadí vše, za co jí už nyní v Moskvě tleskají, a Turek se nakonec stane i její ikonou, prezident se jistě nebude přivazovat řetězem k Pražskému hradu. Byl by však vskutku malým politikem, kdyby takovému vývoji dobrovolně umetal cestu nebo ustupoval pod tlakem adolescentních pohrůžek.
Jako solitér bez opory v parlamentní většině nebo vlastního stranického zázemí to nemá lehké. Coby přímo zvolená hlava státu, která se stále těší nejvyšší důvěře občanů mezi ústavními činiteli, však rozhodně nestojí s holýma rukama. Veřejnost mu masivně fandí v podpisové akci a v neděli ho přijdou podpořit davy.
Macinkovi pak připomenou, že má myslet na národní zájmy víc než na Turka, a naučit se kohabitovat slušně.